Komisař Rex

"Komisár Rex" bol najchytrejším (a aj najsympatickejším) členom viedenskej kriminálnej polície. Čo na tom, že to bol pes - pekne stavaný nemecký ovčiak. Rafinovane si vedel poradiť s každou prekážkou. Zadržal nejedného nebezpečného zločinca priamo pri čine. Vedel prejsť cez rozum aj svojim ľudským kolegom. Čudujem sa, že nevedel aj rozprávať. * (10.03.2008)

Nekdo nedostatek invence, kvalitnich scenaru a hercu zkousi nahradit psem (Komisar Rex) a nekdo zase co nejvetsimi vybuchy (Kobra 11). Ja sem jednoznacne pro psa !! PS: ty 2 hvezdy sou jen nez se pes okouka, pak uz to nad vybuchama vitezi zkutecne jen o cumak. PPS: Male deti co chtej / maj psa si pridaj 2 hvezdicky. (22.07.2005)

Nejlepší kriminálka, co vznikla v Rakousku....první 2 série (s Moserem a Brandtnerem) byly slušné, ale jak tomu bývá, umělé natahování ničemu neprospívá = celý seriál měl skončit už když G. Burkhard odmítl dál točit, možná, že smrtí Mosera by to bylo ještě umocněnější na city.... Co možná nevíte, ale tušíte: a) První díl se vysílal 10. listopadu 1994. Jedná se o koprodukci rakouské veřejnoprávní televize ÖRF a německé komerční Sat1, b) u rakouské policie se hodnost komisař nepoužívá, c) Epizody, ve kterých hlavní roli hrál Tobias Moretti a později Gedeon Burkhard, dosahovaly pěkných čísel. Poté co přišla dvojice Alexander Pschill a Elke Winkens, sledovanost klesla a seriál nakonec skončil, d) někdy Rex sežere housku se salámem celou, jindy z ní vytáhne jen ten salám (na scéně byl jiný "Rex"), e) pokus o humor s houskami se dařil snad jen první řadu, pak se z toho stala fraška (bez nápadu) (30.01.2007)

Neměcké seriály nemá vůbec smysl sledovat, všechny jsou stejné. Takže: Hrdinský, dokonalý a morálně bezúhonný policista s nějakým parťákem (chlap, baba, pes, ...), problémy s vedením na velitelství, kolegové, kteří vždy podrží a do toho idealistické domácí prostředí a vše vždy dobře končí a s úsměvem. Jeden díl velmi smutný (smrt T. Morettiho) byl z těch nejlepších, všichni dokázali, že umí hrát. Proto škoda všech těch ostatních dílů... * za to, jak je ten pes šikovnej, ale kurva, to co dělá Rex, nedokáže žádnej, nikdy! (16.09.2010)

Budu teď krutě upřímný, čímž možná leckoho naseru, ale to už je holt můj úděl. Tak tedy s pravdou ven: Nesnáším čokly. Odmala. Pudově. Stejně jako mám pudově rád kočky. Nesnáším pejskaře v parcích a lesích, když na kilometry daleko zasviňují éter svým neustálým neurotickým pořváváním na své čokly, kterým si zvyšují svá bídná sebevědomí. Nesnáším neustálý štěkot jejich čoklů, nesnáším všudypřítomná hovna jejich čoklů. Nesnáším poštěkávání zparchantělých, rozmazlených, zbabělých, samostatného života neschopných čoklů přes ploty kdykoliv, když v meditativní náladě procházím při výletě nějakou vesnicí. Nejradši bych pod přísnými tresty úplně zakázal chov veškerých čoklů. Na bytost označovanou jako "pejskař", tedy na sběrače teplých měkkých psích hoven do igeliťáků, s odporem shlížím jako na jednu z nejnižších forem člověka, jako na nechutnou karikaturu lidské bytosti, jako na vpravdě podčlověka, 'untermensche'. Nedivím se, že ve většině kultur (jako kdysi i v té naší) je výraz "pes" ponižující urážkou, nadávkou. Hnusí se mi lidi, kteří mají čokla coby náhražku dítěte, považuju to eufemisticky řečeno za nezdravé a pohrdám jimi. Hnusí se mi rádoby dojemné a roztomilé filmy i seriály o čoklech. Hnusí se mi senilní důchodci, kteří s tupým výrazem sledují dementní seriály o čoklech, primárně určené dětem nebo absolventům zvláštních škol, mají u nich spokojený oligofrenní úsměv a držku nacpanou houskou se salámem. (17.02.2017)