Kytice

Odmyslím-li si Erbena, tak zvláště v kontextu české tvorby se na to nekouká zle. Fatální je ovšem podle mě právě ono důsledné spojení obrazu a hereckých výkonů s odříkávání Erbenových veršů. Pokud, voice-over by byl daleko vhodnější, ale ze všeho nejlepší by podle mě bylo převedení básní do filmové prózy. Látka by získala větší odstup, a daleko větší prostor by tak dostal nejen sám režisér s herci, ale především sám divák. Jinak tohle spojení zákonitě nemůže fungovat a uvidíme, jak si s ním Brabec napodruhé poradí v "Máji". (09.04.2007)

Pro všechny vybrané povídky je společný skvostný vizuální háv, nádherná hudba a skvělí herci. Ovšem celková kvalita jednotlivých kusů je, bohužel, značně nevyrovnaná. Naštěstí žádná neklesne na podprůměrnou úroveň a většina si drží jednotný slušný nadstandard. Krásné, poetické a v některých povídkách i velice atmosférické, ale celkově nic více než "pouze" krásné ilustrace k předloze. (31.01.2007)

Nemohu jinak, než film rozkouskovat podle jednotlivých básní a hodnotit každou zvlášť. Úroveň je totiž neobyčejně rozkolísaná a nevyrovnaná. Ze začátku jsem byl rozhodnut tuto adaptaci klasiky vyzdvihnout, pak jsem zuřivě nadával a tak to běželo jako sinusoida znovu, od příjemného překvapení k naprostému rozladění. Tedy hodnocení: 1. Kytice 4 hvězdičky, 2. Vodník 3 hvězdičky (příliš lidský a postmoderně relativistický) 3. Svatební košile 5 hvězdiček (bezchybné, jednoznačně nejlepší příběh, měli by ho dávat jako krátkometrážní, aby to ten zbytek nekazil) 4. Polednice 3 hv. (nevýrazné) 5. Zlatý kolovrat 2 hvězdičky (absolutně nejhorší, nesmyslná oranžová barevnost) 6. Dceřina kleba 4 hvězdičky (nebylo celkem co zkazit) 7. Štědrý večer 2 hvězdičky (bába Zázvorková tam neměla co dělat). Dohromady průměr 3, 3 hvězdičky. Není to úplný propadák, jak tvrdí někteří kritici, ale s náznakem několika naprosto skvělých výtvarných obrazů a dramatických sekvencí to mohlo být celkově mnohem lepší. Závěr: zajímavé Brabcovo dílo, které stojí za pozornost, i když má řadu nedostatků... (05.07.2009)

Kytici Karla Jaromíra Erbena jsem si mezi vší tou povinnou četbou, kterou nás učitelé zásobovali, poměrně dost oblíbil, a to nejen díky skvělé zvučnosti Erbenových textů (snadno se to učilo nazpaměť…), ale hlavně kvůli celkovému hororovému nádechu a rázným pointám jednotlivých balad. Tento literární skvost rozhodně není nejsnadnějším materiálem pro filmovou adaptaci, sice nabízí spoustu příležitostí pro tvorbu nádherných obrazů, zároveň je však vzhledem k narativní strohosti balad obrovskou výzvou pro filmového vypravěče. F.A. Brabec bohužel není kdovíjakým vypravěčem a v Kytici se omezil na pouhou vizuální interpretaci s mechanickým drmolením veršů. Je znát, že tvůrce je především kameraman, proto se snaží neustále opájet obrazem, využívá optických triků a kýčem prolezlých aranžmá, přičemž se mu v tom všem ztrácí jakákoliv dramaturgie. Brabec rezignoval na poctivé vyprávění a pokud se snaží být sofistikovanější, je to ve výsledku spíše k pousmání, viz propojení jednotlivých balad skrze postupně zhasínající svíčky – v tomto ohledu jsem se cítil velmi ošizen. Některé části filmu jsou na český film nezvykle pohledné, u Svatební košile jsem si vzpomněl na dílo Juraje Herze, u Dceřiny kletby jsem obdivoval práci s pohybem kamery (kamera otřásající v rytmu bubnů, které zase napodobují tlukot srdce…to je pro mě vrcholný moment celé Kytice) a i ten podvodní svět ve Vodníkovi mě celkem uspokojil. Z filmové Kytice se tak stala pouhá manýra – stín velkého díla. Značně nevyrovnané herectví, které je navíc stěžováno veršováním, a některé technicky nezvládnuté momenty (+celá zvuková stopa – dialogy trhaly uši), jako je například vražda ve Zlatém kolovratu, kdy se místo do oběti bodá do vzduchu, výsledné zklamání jen prohlubují. Lépe by celá adaptace dopadla, kdyby se z balad vzal jen námět, rozepsaly se normální dialogy, neboť zvolený otrocký přístup se příliš neosvědčil. Navzdory všem záporům se však jedná o zajímavý experiment dokazující, že by i hororový žánr mohl koexistovat s českými reáliemi. (18.10.2010)

Stylové převedení knihy na plátno, úžasná hudba (Jan Jirásek), herecké výkony a neotřelá režie dávají vzniknout originálnímu zpracování. Tomuhle se říká lyrický film - nic víc, nic míň. Každý z nás určitě aspoň 1x ve školních škamnách recitoval úryvek z Erbenova opusu a toho Brabec využívá - proto při převedení notoricky známé látky nemusel vysvětlovat nic, jen zfilmoval volný tok myšlenek a obrazů do malé filmařské kytice. Jestli popřel vnitřní zákony tohoto dílka, je zcela jedno, film je odlišné médium jako svázaná hromada papíru s písmenky a pohyblivé obrázky tu svůj účel plní. TOTO je zfilmovaná báseň, kdo hledá víc, ať si ji přečte. (18.09.2006)