Kytice

„Zemřela matka, do hrobu dána.“ Morbidita ožíva. Unikátny, trúfam si tvrdiť, že i na svetové pomery originálny projekt, režisér formou filmových „poviedok“ sfilmoval básne. V tomto prípade mrazivé Erbenove verše. Keď som to videl v r. 2000 v kine, bol som uchvátený, ale najbližšie som si Kyticu pozrel až v r. 2022 a myslel som, že už to nebude ono. Ale je. Vlastne je to možno dokonca ešte o chlp lepšie. Z výsledku je značným spôsobom cítiť prítomnosť manželov Jakubiskovcov a to nielen vo forme postupne sa zväčšujúceho (mimochodom, skvelý nápad) pochodu maškár, aj keď áno, práve z neho najviac cítiť Jurajovu lásku k podobne bizarným atmosférickým scénam. Snímka je sympaticky krátka, vďaka čomu odsýpa a nenudia ani slabšie poviedky. Tá s kráľom je šialene ponurá, až sa nechce veriť, že TOTO Erben skutočne napísal, ale predsa len to v porovnaní s prvými príbehmi nie je ono. Určite sa nedá povedať, že si tvorcovia nechali na koniec to najlepšie. Režisér Brabec mal náročnú prácu, keďže behom jediného filmu musel jednak vystriedať odlišné ročné obdobia (zima, leto), ale tiež natáčal na chodúľoch a pod vodou, nevraviac o „lietajúcich“ pasážach. Snímka je poburujúca, drsná a absolútne úchylná (sekanie rúk a nôh, vypichávanie očí, vražda bábätka, udusenie vlastného dieťaťa). Z pšeničných polí zaliatych obedňajším žeravým letným slnkom na vás dýchne prenikavá, vyčerpávajúca horúčava, jarné ovocné sady sú nádherne rozkvitnuté a jesenným lesom lietajú žlté, červené a hnedé lístie padajúce zo stromov. Herci sú skôr figuríny, než že by mali šancu podať strhujúci výkon, ale minimálne Bolek Polívka ako polednica (!) je nezabudnuteľný i na minimalistickom priestore. Skvelý je démonický Karel Roden, absolútne geniálny je (taktiež na minimalistickom priestore a dokonca v nemej úlohe) Jiří Schmitzer ako umrlec (majstrovsky hnusná scéna behom pár sekúnd prekonáva komplet celoživotnú tvorbu Georgea A. Romera a to hovorím ako jeho fanúšik), k tomu pôvabná Linda Rybová (Rybová! V príbehu o vodníkovi!!) a i na malom priestore dokáže plátno ovládnuť 78-ročná krásne utlmená Stella Zázvorková. Vadila mi nudnejšia poviedka s kráľom a na scénach s rybníkom príliš vidno, že sa herci snažia zadržiavať dych, nepôsobia prirodzene, určite to z ich strany chcelo viac trénovať (najuveriteľnejšie pôsobí bábätko, ktoré je očividne vo vlastnom živle). Vyzdvihnúť musím omračujúcu vizuálnu stránku, napr. matka oblečená v expresívnom červenom kostýme stojaca zbedačene v otvorenom okne a na parapete sú položené desiatky červených jabĺk. Brabec je bývalý kameraman, kameru ovládal i v tomto filme a je to sakra poznať. Kino Považan NMnV 2000 (27.12.2004)

Když jsem o záměru natočit film podle Erbenovy sbírky slyšela poprvé, měla jsem to za povedený vtip. Když jsem pochopila, že je to myšleno vážně, skončilo mé obočí někde na temeni hlavy. A už jsem jen s napětím čekala, co z toho vyleze. A jen jsem žasla. Nad křehkou poetikou úvodní básně, vizuálně, hudebně i herecky strhujícím Vodníkem, děsivě politováníhodnou Polednicí, trpělivě čekající nevěstou, která se svého ženicha bohužel dočká... Až do Zlatého kolovratu, který jsem svého času uměla odrecitovat zpaměti, a mám k něm vztah nezakrytě sentimentální. Pohled na vznešeného krále připomínajícího pouličního zloděje a harcujícího na strakatém valachovi, v kterého se z neznámých důvodů změnil vraný, bujný kůň, mě však zchladil více než Aňu Geislerovou voda z lesní bystřiny. Stejně tak nepochopitelně inovovaná verze básně ("Tvůj konec přišel, to mi věř!"). Ale podzimně barevná atmosféra a podzimně krásná Aňa to přece jen poněkud napravily a přechod do času zimy, Vánoc a konce roku i životní pouti se s Dceřinou kletbou a Štědrým dnem vydařil bez klopýtnutí. Celkově to byl zážitek strhující ve své jedinečnosti. A už se moc těším na Máj. (03.08.2007)

Pokračujúc v overovacej prehliadke hodnotených, ale nekomentovaných filmov som naďabil na Brabcovo stvárnenie Erbenovej Kytice a doplatila na to jednou hviezdičkou. Nie som samozrejme znalec Erbenovho diela, ani nechovám posvätnú úctu k českým literárnym klasikom. Nepovažoval som preto za podstatné hľadať, nachádzať a posudzovať miesta, kde sa Brabec odchyľuje od Erbena. Chcel som vidieť zaujímavo nakrútené balady. A videl som iba nepatrný zlomok očakávaného. Prakticky v celom filme chýbala atmosféra a to, o čo sa s pomocou často dotieravej a hlučnej hudby režisér snažil, to som videl a počul už veľmi dávno vo Felliniho a Jakubiskových filmoch. Nikdy som nemal kladný vzťah k recitácii, ale v niektorých chvíľach mi to, čo herci deklamovali navodzovalo dojem okresného kola Hviezdoslavovho Kubína. Z celého filmu ma tak zaujala iba hudba (okrem spomenutých hlučných kolotočových častí) a nájdenie vhodných lokácií pre objavné výtvarné riešenia. (19.08.2020)

Dlouhé roky nehodnotitelné. Ze srovnání tklivé Jiráskovy hudby, půvabné Lindy Rybové, temného Dana Bárty, poetiky Zlatého kolovratu a skvěle nadsazeného Rodena s druhou stranou v podobě odporně hrající Švandové, upachtěnosti Polednice a hlavně totální neuchopitelností filmu jako celku, vyšlo vždy nerozhodnutelné dilema. Ale po třetí čtvrté projekci začínají špatné věci převažovat natolik, že i sugestivní první polovina bledne. (08.04.2007)

Kytice K. J. Erbena je horor. Bezpochyb. A tak je mi i předložená. Barevný kompozice spolu s hudbou podbarvují hororově temný příběhy a věřím tomu, že to náramě bavilo i herce. Ve Vodníkovi vyniká podvodní svět, Svatební košili má zase K.Roden - což je kapitola sama o sobě. Líbí se mi ta ,,mrtvolnost" s nádechem černýho humoru. (Rodena bych podezříval, že si snad text napsal sám). Polednice B.Polívka je snad strašidelnější než příběh sám, což dokazuje řev dítěte.... . V ,,optimistickým" Zlatým kolovratu mohl Brabec dostatečně popustit uzdu fantasii..... a fantasie na mě dejchá z celýho snímku. Bohužel, k dokonalosti kousek chybí. (19.03.2006)