Quo vadis, Aida?

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)

Masaker v Srebrenici je na wikipedii dobre informacne podany, tak ja to tu nebudem opisovat zas a znova. Bude tu trochu podvojneho uctovnictva hrozy a vseobecneho rozhladu.  Len tak strucne - s odrezanymi hlavami hrali miestne chlapciska z bosnianskej armady futbal, fajne baby opekali na ohni zaziva. Izetbegovic bol predseda Predsednictva socialistickej republiky Bosny a Hercegoviny, postaral sa o umiernenych srebrenickych moslimov tym, ze sa ich zbavil / a tak dal prechod svojim -a nielen svojim - krvilacnym chutkam/. Udava sa pocet 7 000  az  8 000 obeti, ono to vzniklo od vojakov NATO, cca 3000 ludi padlo pri akomsi uteku do zajatia Srbov a dalsich 5 000 chlapov bolo nezvestnych. Preto sa udava  8000. A to iste cislo udava aj Cerveny kriz , ktory tam posobil /preco tam nebol aj cerveny polmesiac, to  mi doposial  nikto nevysvetlil/.  Umiernenym moslimom nevadilo spoluzitie so Srbmi, na vine bol jednoznacne Izetbegovic a jeho krvilacne chutky. este roku 2015 - 20 rokov po masakri je tam situacia medzi ludmi  zla, ta nenavist tam je doslova vsade, clovek sa tam citi vyslovene spatne a uteka odtial. Neopravene a rozbombardovane baraky dodnes stoja, uprostred nadhernej prirody v tieni  stromov stoji rozbity barak ..... 95 % (19.06.2022)

něco málo přes hodinu a půl trvající deprese,připomínající jeden z největších masakrů moderních dějin.Svojí polodokumentární syrovostí a skličující atmosférou mi Aida připomněla Greengrassovu Bloody Sunday.Velikost událostí se možná nedá úplně srovnávat,nicméně měl jsem z obou filmů podobné,ne úplně příjemné pocity.Jistou černobílost vyobrazení tady celkem chápu,vzhledem k tomu,že jde primárně o pohled ze strany civilistů,kteří se snaží přežít.Celkem mě zaujal místní komentář,že jde o film o zbabělosti popřípadě neschopnosti (hlavně ze strany OSN) a něco na tom bude.Na druhou stranu se ale Aidě nelze divit,že ve stínu přichozích událostí,o kterých všichni tak nějak tuší se snaží dělat maximum,aby zachránila alespoň svojí rodinu.Tím spíš,že je jasné,že na víc její "vliv" stejně stačit nebude.Je každopádně dobře,že podobné filmy vznikají a tyhle události nebudou zapomenuty.Učíme se a vidíme dokumenty o druhé světové,Vietnamu atd,ale občas to na mě působí,že události okolo bývalé Jugoslávie jdou jakože mimo nás.Přitom to není tak dávno,odehrávalo se to relativně za rohem a šance,že by se něco podobného někde dělo znova je dost vysoká...80% (08.01.2022)

Je tu podobný vzorec ako pri Titanicu - okolo fiktívneho príbehu jednej rodiny je vykreslená tragédia jednej historickej udalosti. A keďže ide o vyobrazenie osobného boja hlavnej hrdinky, tak sa dá odpustiť tendenčnosť a neriešiť, či sú tu Srbi tí najväčší grázli a či aj Bosiaci páchali vo vojne zverstvá. Masaker v Srebrenici tu je vyobrazený verne a navyše vynikajúco po filmárskej a hereckej stránke. (18.12.2021)

(7,5/10). Intenzivní a devastující svědectví o zvěrstvech, které se odehrávaly v Bosně. Pročítal jsem si místní komentáře a hodně z nich opakovaly fakt, že tato válka se odehrávala nedávno a jen pár kilometrů od nás. Skutečnost, že se něco takového za necelé opravdu vyplnilo a probíhá válka na Ukrajině, této myšlence dodává úplně jiný rozměr. Sledujeme historickou tragédii, které muselo přihlížet i OSN. Hlavní "hrdinka" Aida je dost rozporuplnou postavou. Mohla zachránit tisíce lidských životů, kdyby vzala do ruky megafon a zburcovala ten několikatisícový dar, který se proti Srbům mohl bránit. Místo toho se zaměřila na ochranu své rodiny. Jsme svědky obrovské bezmocnosti, klaustrofobické kamery, která servíruje dechberoucí one - take záběry a taktéž obrovského chaosu, který vždycky válka přináší. Závěr snímku bolí. Měl jsem flashbacky na záběry z druhé světové války a plynových komor. Skutečnost, že se něco takového přihodilo je mrazivá a zarývá se člověku do morku kostí. (16.11.2022)