Krvavý román

"Ujímaje se této trochu nevděčné práce, o tak zvaných "odpadcích" české literatury psáti, připomínám, že neděje se tak pro nějakou kratochvíli čtenářů, leč z důvodů rehabilitovati tento druh tvorby románové, očistiti jej od nánosu předsudků a ukázati na veliký význam krvavých románů v našem národě, jakož i vyzvednouti a zdůrazniti vysoké i důležité hodnoty mravní utajené v těchto proskribovaných zjevech písemnictví." Tolik Josef Váchal - dřevorytec. (25.09.2013)

Krvavý román představuje v rámci produkce české kinematografie úlet, nebál bych se napsat, naprostou bizarnost. A to píšu s vědomím, že v 90. letech u nás vznikalo ledascos, včetně obskurních záležitostí, nad kterými s odstupem času zůstává rozum stát - ty ale byly většinou spojené s pokusy o komerční trháky. Snímek vznikl v souvislosti s privatizací Barrandova a obviňováním vedení firmy ze strany českých filmařů, že naprosto rezignovali na uměleckou tvorbu. Tehdy se někdejší ředitel Václav Marhoul rozhodl zacpat ústa kritikům tím, že vyprodukuje experimentální film vhodný na festivalovou scénu. Využil přitom popularity 3. vydání Váchalova Krvavého románu, kde tenhle kritiky zatracovaný, ale pro sběratele a fajnšmekry kultovní grafik vyjádřil svůj hold brakové literární produkci 19. století. Tohle dílko v době vydání téměř zapadlo, ale začátkem 90. let byla ta správná atmosféra na jeho resuscitaci. Divák může sledovat řadu postav ze šestákových krváků od padlých dívek přes piráty až po zkaženého kněze, jejichž příběhy se prolínají, a při sledování jsem si uvědomil, že mi tenhle styl silně připomíná ve Francii hodně populární Tardiho komiks Podivuhodná dobrodružství Adély Blanc-Sec. Tady je vidět, od koho možná Tardi opisoval.:-) Je to originální, úsměvné, ale jako celek to bohužel sráží přílišná úcta k Váchalovi, která se projeví v nižší srozumitelnosti a především v neslaném nemastném konci. Každopádně je to možnost vidět řadu českých herců, jak si užívají hodně netradiční obsazení, bláznivé situace a jak přehrávají ve stylu filmařiny 20. let. Celkový dojem: 70 %. (15.06.2014)

Podebraný Brabec, zprzněný Váchal. Šaškování coby náhrada poetiky dle metody pohltilo formu, obsah pak seprán do krve... Doprzněno navíc všelijakým tím štajndleráctvím a jiným kemoušením, jak holt u nás typické, že... Váchala miluju, mám ho sdostatek za ta leta i v knihovničce (Krvavý román hnedle ve dvou vydáních - jen tak z plezíru, i tu Šumavu, tu naležato, etc... - současná vydání, samozřejmě...), ale tady to není a kde to není... Váchal byl jurodivý genius, RYZÍ UMĚLEC a PAN GRAFIK, Brabec má sice cosi v hrsti, ale vrabec to není a popkulturní holub leze z nosu... A víc už zase škoda slov! Amen. - - - - - (Poprvé viděno v dobách premiérových s nadšeneckým očekáváním a nutným zklamáním hnedle v kině, kdysi /25.02.2006/ i ty tři hvězdy pošetilé naděleny, po repete 26.10.2011 na >tv barbardoff< s odstupem a smutkem přehodnoceno dolů, komentář zde rozmrzelý coby dvaačtyřicátý - 27.10.2011) (27.10.2011)

Neprávem zapomenutý film. Je v něm tolik nápadů, vtipu a dějových odboček, že by to vydalo na další tři filmy. Čím více jste viděli, tím lépe se budete bavit. Možná se budete ztrácet v ději. Smích občas vystřídá kriticky povysunuté obočí, i tak to nemění nic na tom, že obdobně originálních spektáklů u nás po revoluci mnoho nevzniklo. (21.10.2011)

V tomto prípade kašľať na dej, ten pripomína skôr kocky stavebnice porozhadzované po koberci a treba trochu umu dať si ich do kopy. Kdežto formálna stránka je obdivuhodná, ba priam dokonalá. Ak milujete skoré obdobia kinematografie, budete nadšení a nebudete ku tomu potrebovať nejaký vynaliezavý scenár. (09.11.2014)