Kanárská spojka

Plyšový lev poprvé. Aneb co se vlastně stalo? Ivo Trajkov se propůjčil k výrobě filmového tvaru, který se stal naprosto typickou žánrovou odnoží českých devadesátek. Záchvat svobody a rozdělení ČSR muselo v přímém přenosu vypadat přesně jako tahle Kanárská spojka. K ritu se dostal jako hudební skladatel a téměř herec Michal Penk, autorem plakátu a rovněž hereckým debutantem je tu i Jan Saudek se svým harémem včetně Sáry. Co jméno, to samostatný příběh toho, jak se kdo vyrovnal se svou kariérou v onom neklidném roce 1993. Zcela v duchu doby jsou tu rovným dílem poděleni Češi i Slováci, takže proti sobě stojí tým Lasica, Labuda, Satinský a pro změnu Vinklář, Kopecký a Huba je černou ovcí na české straně. Svým způsobem je to rozkoš, ale jen pro pokročilé konzumenty toho národního pokladu jménem kinematografie. Těžko uvěřit, že pod jiným režijním vedením duo Roden/Chýlková (zejména u Pavláskové) dokázalo sehrát cosi skvělého a zde se tak prázdně pitvoří. Na druhou stranu Lucie Zedníčková si pouze zopakovala parodický tón z Kouře a zdejší roli opřela hlavně o šíleně přeexponované kostýmy. A v naprostém kontrastu k tomu všemu si svou tvář zachoval Miroslav Táborský, jehož výkon cele odpovídal nevděčné roli Rudolfa Valentina '93. Souhrnně je to nedocenitelný skanzen bizarní doby, ve kterém budou mít všechny další generace co objevovat a je škoda, že to není taková televizní trvalka jako například devadesátkový Soukup. (15.05.2015)

Tak děj je praštěný, ale je tam i dost dobrých scének vystřižených jak z České sody. Hlavně slovenská mafie bodovala. Mně to pobavilo. Prostě parodie nad parodii ;-) V podstatě se mi líbily herecké výkony - Karel Roden je skvělý, ale ostatní za ním nezaostávají - prostě se u toho vyřádili, a já jim to žrala :-) Chtěla bych vidět někoho, kdo by dnes do filmu dostal např. Jana Saudka :-) 3 a 3/4 (17.08.2014)

Tenhle film je samozřejmě možné (ba přímo nutné) bez dalšího odepsat, ale já jsem přesto byl jedním z těch (velmi) málo, kteří vydrželi v kině až do úplného konce, protože jsem pořád chtěl přijít na to, proč je ten film tak nesnesitelně špatný. Vždyť v něm hraje téměř celá tehdejší herecká elita a scenáristicky je vlastně celý sestaven z nepřerušeného toku gagů a fórů - ale ani jeden z nich nefunguje. Je to zajímavé i proto, že některé by nemusely být apriori úplně špatné, ale ta záplava těch debilních je dokonale neutralizuje a samozřejmě ten v podstatě stoprocentně reklamní způsob podání tomu také nedodává. Vlastně by šlo říci, že toto není celovečerní komedie, jak jsme na ně zvyklí, ale docela obyčejná televizní reklama, natažená na 118 minut. No a od televizní reklamy by opravdu jen blázen očekával kvalitní zábavu... (17.11.2018)

Parodie nadupaná česko-slovenskými hvězdami časů minulých i budoucích, která není tak hloupá, jak jsem zpočátku myslel. Sice je to ptákovina, ale místy bizarní a člověk se u sledování skoro 2 hodin vůbec nenudí a co je pro český film důležitý - při sledování se vůbec necítí trapně, což je u polistopadových filmů vzácné. (15.12.2010)

Ideální na bolení hlavy, ani Becherovka nepomůže… Ivo Trajkov natočil asi vůbec nejabsurdnější počin devadesátých let. Nepochopím asi nikdy, co přesně chtěl říct, ale jisté znaky jsou čitelné. Pod mixem žánrů se skrývá parodie na westerny či gangsterky (s gore efekty!), prostředí se střídají podobně nerytmicky jako v moderních amerických parodiích a především zcela nerespektují jakýkoli koncept. Trajkov si pro legraci nahodil asi pět zápletek, jenže s nimi vůbec nehýbe a veškerý „posun“ souvisí s neustálým přeskupováním postav ve smyslu -> před minutou byl s tím, za minutu s nepřítelem, za další s nepřítelem nepřítele. Musel to být zábavný přístup během fáze natáčení, protože scénář evidentně NEBYL, jenže tak velký tvůrce debutující Trajkov není, aby tím zabavil dvě hodiny, a nekonečné zvraty ve stylu Lipského „Joea“ se neskutečně znechutí. Parodování klišé (romantických, hudebních manýr) je pak možná přesné, ale neuvěřitelně toporné. Často pro přehrávání herců (Rodenův pláč Trajkov žene až k nesnesení), často pro celkovou tvůrčí neschopnost. Přitom je filmu škoda. Kanárská spojka je místy silně sebereflexivní a ironická (přiznává, že je blbá...), když třeba poslíček z novinami vyvolává „Roden už nebude hrát s Trajkovem“ či když slyšíte zprávu o zdrcující kritice Kanárské spojky v televizi (!), vidíte možnosti. Navíc tento mladý tvůrce určitě není neznalý, výchozí záběr se točí kolem odkazů k Lawrencovi z Arábie a v jedné scéně je dokonce vtipně uvozen („To je Don Omar či Rudolph Valentino?“), přičemž Trajkov inscenuje jakoby němý záběr s velkým důvtipem. Snesitelné je i Kopeckého adorování Al Caponeho či slovenské vsuvky ve stylu „všetko má koreně u nás na Dunaji“. Jenže každá drobná perlička zapadá při vzpomínce na zbytek, v němž je Kopeckého a jiných matadorů málo, zatímco trapný Táborský s přehánějícím Rodenem dominují. Ke konci je to tak strašná křeč a trapnost (+ nechutnost za scénu u Nuseláku), že chuť na panáka Becherovky spolehlivě zapudí. Tak zpotvořený experiment se nevidí často, je to k nepochopení. Vzhledem k taktnímu mlčení by mě ani nepřekvapila kultovnost „spojky“ po letech. A pokud ne toto, tak Roden má v záloze podobně obskurní Massebu (nebo to bude Don Gio?), jak vidět, velké množství pochybných děl čeká na „objevení“. Připíjím na zdraví, budoucí fanoušci…! (03.12.2005)