Pějme píseň dohola

Pionýrské tábory jsem ani historicky zažít nemohl, ale vatrínám, věšení vlajek a večerníkám  ani společným sprchám  jsem ani tak  nikdy nepropadl. Tím pádem  mě  zkarikaturování a zesměšnění některých klasických táborových prvků občas určitě pobavilo, a veřím, že ten kdo pamatuje ještě Pionýry se bude bavit ještě lépe. Jde o celkem zábavou hříčku, ovlivněnou a zpracovanou  hodně stylizovanou poetikou a la Divadlo Sklep. Pokud si zvyknete na velmi svéraznou formu, tak se se sem tam určitě pobavíte. Navíc tady  začali čtyři důležití tvůrci budoucí porevoluční české kinematografie (Jarchovský, Hřebejk, Trojan, Geislerová.)Ale skoro dvě hodiny stylizovanou skečů tábora s (povětšinou) neherci s přehlídkou karikaturou  bez hutnější dějové línie  na mě byly  trochu moc.  Některá místa trochu působily jako nudná vata, která se vypaří  rychle nebo jsou jenom obměnou předtím viděného. (17.09.2021)

Panečku to byl opruz. U herců mi přišlo, že jsou snad špatně předabovaný. Zasmát se nebylo čemu, snad jen k pousmání byly nošený hadry a všeobecně ta táborová zábava. Při scéně s asi pětiminutovým pochodem za hrozně debilní hudby jsem se rozhodl, že na konec filmu přeskáču díky magickému posouvátku. Uf, díky němu byl aspoň ke konci film zajímavý :) (01.02.2011)

"Pionýři, pionýři, malované děti, když je kopneš do pr**le, jako šipka letí." - Co toto? LeGRační říkanka k táborovému ohni; co jiného? Proč toto zde? Alespoň máte, milé dětičky, co pět - v mezidobí mezi šmírováním ve sprchách, dálkovými pochody do nikam, hraním flašky (šest košil to jistí), diskoškou, vyvoláváním duchů (myslím seanci, vy trapní puboši!) a koupáním se v rybníce za mlhou hustou tak, že by se dala krájet -, dokola (via orgiastický Slunovrat), dohola či dohola dokola, fantazii se meze nekladou. Jen se přitom, pěkně prosím, nekopejte do zadniček (jelikož jste se ještě neseznámili s poezií Honzy Krejcarové, nemůžete tušit, že do zadku to bolí) - myšleno tedy vzájemně, kolektivně, rituálně; fakt to za to nestojí. Chcete-li zjistit, jak vypadá šipka v letu (kdo by nechtěl; ještě to nevíte, ale strašně po tom toužíte), obětujte ze svého středu, resp. ze všech myslitelných středů Jirku Stracha! 75% (14.03.2021)

Každý film spojený s Divadlem Sklep na mě vždycky působí z větší části jako amatérská záležitost, ale tak nějak zvrhle mě to baví. Tady to už některé herecké výkony zahnaly až do extrému, ale kdo film viděl, musí uznat, že empatický romantik a poeta Bob by byl naprosto nenahraditelným elementem. Kromě Boba mě naprosto dostával ještě démonický Saďour Jiřího Stracha, jeho suché komentáře táborových činností byly dokonalé. U výletu jsem málem už i já padl vysílením, ale celou sáhodlouhou pasáž zachránil parádní závěr s pohraničníky a souškou. Snímek trpí mnohými bolestmi, přesto mu původní čtyři kousky ponechám, páč jsem se opět bavil. HU!! (25.10.2020)

Atmosféru pionýrských táborů jsem už nezažil, i proto jsem se rozhodl pustit si tuto prapodivnou absurdní komedii, která ji údajně vystihuje a je na ní založena. Samotné prostředí nemohu posoudit. Obsahuje celou řadu skvělých hlášek i scén (hu! hu! hu!), ty se ale utápí v dost zmateném scénáři. Vím, že příšerné neherecké výkony (s výjimkou Stracha) jsou tu záměr, ale stejně mně štvou. Atmosféru to možná zachycuje, ale jinak je to prostě průměrná komedie bez větší zajímavosti. - Koukej to přinýst. - A co kouzelný slovíčko? - ŠVIHEJ! (05.07.2009)