Bílé peklo

Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... (04.06.2011)

Originání překlad odriginálního názvu, no ne? :) Ale film dobrý. Těžko uvěřit, že někdo prošel celou Asii, nějakejch 14 000 kiláků, jen aby se dostal z gulagu do rodného Německa. Ale víte co? Oni ty ostatní germáni co makali v tom gulagu byli nakonec doma dřív než ten co utekl, kvůli Rusko - Německým dohodám. Vtipný ne? (21.08.2009)

Hodně drsnej film, s krásnou přírodou. Chvílemi velmi napínavý, ale vadily mi "drobné" nedostatky ve scénáři - jednak velmi snadné proklouznutí Clemense z lágru a především pak vytrvalost, s jakou se velitel lágru za uprchlým vězněm hnal. Pronásledoval ho tři roky po celém obrovském Sovětském svazu a ke konci přesně "trefil", kde by se asi mohl pohybovat. Scéna na mostě byla nejtragičtější částí filmu, takhle to ve skutečnosti nidky být nemohlo. A docela náhodička mít na Íránském velvyslanectví vlastního strýce, co říkáte? Konec hodně dojemný, měl jsem co dělat, abych to nesmáčel slzami. Rozhodně každému doporučuju. (19.01.2007)

Překvapilo mě, jak málo emocí v tom filmu bylo, a jak moc nereálně místy vypadal. Za setkání na mostu dávám oba palce nahoru, ale jinak nic extra. Celou dobu jsem si říkal, jak by to vypadalo, kdyby "Bílé peklo" (stupidnější název už náš distributor ani vymyslet nemohl) natočil dejme tomu J. J. Annaud, který by sibiřská panorámata, jejich faunu i floru a hlavně mysl hlavního hrdiny balancující na hraně příčetnosti a šílenství využil naplno. A možná že by si odpustil i ty zbytečné vsuvky s čekající rodinou. Skoro 2,5 hodiny nudy. (05.06.2011)

Mám moc rád vězeňské filmy s útěky. Tady bylo všeho dost. Film začíná rychlým skokem z odvodu do války a loučení se s rodinou do transportu německých válečných zajatců na Sibiř v nelidských podmínkách, kde vojácí umrzají v hladu a žízni. Celá válka je naprosto ignorována, což si myslím, že by za nějakou tu půlhodinku navíc ještě stálo. V pracovním táboře se odehrává přesně to, co známe ze všech ostatních válečně-zajateckých filmů, akorát s tím rozdílem, že Němci jsou tentokrát na druhé straně. Pak ale přijde Forellův útěk a film dostává naprosto jiný a neuvěřitelně zajímavý nádech. Forell na svém putování prožívá spoustu různých, většinou útrpných situací a setkání a film je v této své části naprosto fascinující. Při setkání e Eskymáky sice přímo do očí bije kopií Motýlka a jeho setkání s indiány, ale to vůbec nevadí, já v tu chvíli film přímo hltal. A konec? Akorát, nevím co se vám tu na něm nelíbilo. Dle mě to bylo zakončené výborně. Je to velice dlouhý film, ale nenudil jsem se opravdu ani chvilku a přišlo mi, že to skončilo nějak rychle Klidně by to mohlo být ještě o takovou půlhodinku delší. Německá kinematografie občas vyplivne skutečnou lahůdku! (07.06.2006)