Bílé peklo

Útěk z vězení na německý způsob. Transsibiřská odysea jednoho zapomenutého příslušníka wehrmachtu začíná drsným a patřičně syrovým „pobytem“ v sovětském lágru, ze kterého se Vám udělají omrzliny i v parném létě. Pak ale film pomalu přechází v dokument z National Geographic, kde nás víc než samotný hrdina zajímá krásná a nespoutaná divočina. Ani to ale nevydrží dlouho, putování pokračuje a divákovo počáteční zaujetí uvadá. Místo aby film gradoval, rozplyne se do ztracena. Napínavé vyprávění postupně přechází v rutinní schematický popis a zpočátku zajímavý příběh se mění v nenápaditou natahovanou nudu. Jakoby studio během natáčení několikrát sáhlo k výměně režiséra a žádný z nich si s předlohou neuměl poradit… Velká škoda, potenciál tu rozhodně byl. (27.07.2008)

Hodně drsnej film, s krásnou přírodou. Chvílemi velmi napínavý, ale vadily mi "drobné" nedostatky ve scénáři - jednak velmi snadné proklouznutí Clemense z lágru a především pak vytrvalost, s jakou se velitel lágru za uprchlým vězněm hnal. Pronásledoval ho tři roky po celém obrovském Sovětském svazu a ke konci přesně "trefil", kde by se asi mohl pohybovat. Scéna na mostě byla nejtragičtější částí filmu, takhle to ve skutečnosti nidky být nemohlo. A docela náhodička mít na Íránském velvyslanectví vlastního strýce, co říkáte? Konec hodně dojemný, měl jsem co dělat, abych to nesmáčel slzami. Rozhodně každému doporučuju. (19.01.2007)

Ach ty efekty za každou cenu a citové vydíračky, ty se mi tuze nelíbí. Mám na mysli ke konci filmu. Nebýt nich, je to moc dobrý dobrodružný film, u kterého se nebudete nudit. Skvělý příběh, nádherná příroda. Také herci jsou výborní. Stále rozvažuji 3 nebo 4 hvězdičky. Za 4/5 filmu dávám plný počet, za posledních 20 minut sotva polovinu. (20.06.2011)

Bile Peklo je vyborny film o Nemcoch zajatych pocas II. svetovej vojny a poslanych na tazke prace na rusky Daleky Vychod. Scenar je nadupany, sceny patricke drsne /zemljanka ...../. No a samostatnu kapitolu, o ktorej by som mohol popisat kvantum informacii bol samotny utek z pekla Gulagu. Hlavnemu hercovi Bettermannovi je drsna priroda aj priatelom /polarna ziara ....../ a nepriatelom zaroven /polarna pustatina bez jedla ...../. Putovanie je taktiez zaujimave a najma fakt, ze vacsi strach ako drsna Sibir vzbudzuje ludska civilizacia. Scenou na moste sa mal film podla mna skoncit, lebo ten zaver na mna posobil ako prilis telenovelovy. Aj tak silny a inspirativny film : 89 % (12.02.2013)

Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." (10.11.2007)