So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (335)
Je to spíše tak na 3 a půl, protože emočně i filmařsky skvěle zvládnutou uvodní hodinku střídá nudnější a překvapivě neoriginální část, která za nastavenou laťkou trochu zaostává. Uprchnuvšímu Forellovi jistě budete držet palce a mírumilovní ruští soudruzi se vám určitě budou protivit, ale aby si divák při sledování filmu hryzal nehty napětím, to opravdu ne. Na to tohle ambiciózní válečné drama, které spíše než na příval akce sází na zobrazení vytrvalosti a lásky těch dobrých nebo naopak krutosti a malichernosti těch zlých, i přes velkou snahu ještě nemá. ()
Nehci nijak shazovat skutečnost, podle níž film vznikl, ale pietní uznání by si ten člověk zasloužil mnohem výraznější. Bauerovu předlohu nepovažuji za nijak dokonalou. Je to pouze literárně velmi jednoduchá (tudíž pro řadového konzumenta velmi čtivá) vyprávěnka o jednom nadlidském výkonu. Jenže tam, kde spisovatel boduje poutavým popisem extrémních situací, do nichž se Clemes Forrell dostává, tam absolutně vynechává scénárista, popř. kolabuje režisér. Z děje, totálně vykastrovaného o ty nejnapínavější, a divácky relativně atraktivní, momenty, nevycucal režisér v krutě přepálené stopáži více, než jednotlivé obrázky, bez emocionálnějších pojítek. Forrell putuje, zažívá chvíle napětí, strachu, akce, ale celkově se zasekává v kolovrátkovém efektu, jež směřuje k jedinému možnému konci. Ten se navíc (počínaje přechodem mostu) stává i přes svou podlézavou kýčovitost jediným opravdovým momentem, z nějž nepadá chlad a jejž je možno uvěřit. Na německý produkt s nálepkou velkofilm si tak divácká obec musela chvilku počkat až do Der Untergang. ()
Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... ()
To, že sa záver bol ako z telenovely, pár nedotiahnutých scén ma nedokázalo odradiť z pocitu, že som videl napätím, emóciami a kvalitným dobrodružným spracovaním nabitý, strhujúci snímok o ceste, ktorú treba vidieť. A určite sa k nemu rád vrátim. Navyše aj herecké podanie Bernharda Bettermanna ma zaujalo, čo sa pri nemeckých výkonoch nestáva často. 85%. ()
No popravde receno jsem cekal neco krapet jinyho. Prvni hodinka je v pohode a dost mozna z filmu nejlepsi, strasny podminky ve vlaku, jeste horsi v pracovnim tabore. Pak pride utek, jehoz realizace je odbyta strasne rychle, teda samozrejme ta cast uteku z tabora. No a pak uz hlavni hrdina jen jde. A tady je prave to, co me prekvapilo. Cekal jsem, ze bude utikat pres zasnezeny plane, bojovat se zviratama a chcipat hlady, ale on je ve snehu jen chvily, pak se presouva po vode, dokonce se dostane na asijskej trh a podobne, proste takovy to jde, nekoho potka, odehraje se situace a jde dal. Ale jeste ze tak, sledovat ho 100 minut pajdat ve snehu by asi moc zazivny nebylo. Takle je film vcelku napinavej, druha pulka je spis dobrodruzna, ale najdou se i hluchy mista, treba epizoda s eskymakama. Co se tyce zaveru, ten je takovej divnej, nak sem nepochopil, jak se z toho vymotal. No a pak klasicky dojemny setkani. Sice jsem to ted hezky prokec, ale myslim, ze nikdo nemuze cekat jinej zaver. Celkove se jedna o slusnej nemeckej valecne - dobrodruznej snimek s perfektnim Bernhardem Bettermannem a tech 160 minut jsem se nudil jen minimalne, takze slusny 4*. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Obaja starí otcovia hlavného predstaviteľa Bernharda Bettermanna boli naozaj po skončení druhej svetovej vojny poslaní do sovietskych zajateckých táborov. (MikaelSVK)
- Natáčanie začalo 4. februára 2000 a skončilo 14. januára 2001. (MikaelSVK)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
Reklama