So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (337)
Silný příběh, dobří herci, autentická kamera... ale. Zas to ale. Proč? Proč to musí mít ale? Takový skvělý film a tak infantilní a podbízívý konec? Proč si někdo dá tu práci aby 4/5 filmu člověk věřil, fandil a pak to na závěr vše shodil... Opravdu tomu nerozumím (možná ani nechci, fakt sám nevím). Někdo přede mnou zde řekl, že film by měl skončit na mostě respektive otevřením brány na most do Iránu... Nezbývá mi nic jiného než souhlasit... jen ještě jednu poznámku na závěr... už jsem to zmiňoval ve filmu Napola... souvisí to s kolektivní vinou a zapoměním... Rusové zpravidla řadové vojáky Wehrmacht propouštěli, vyjímku tvořili jednotky SS, SA,SD a jednotky horských myslivců... Pozornému diváku neunikne, ve které jednotce pak byl (sloužil) hlavní hrdina... ()
Útěk z vězení na německý způsob. Transsibiřská odysea jednoho zapomenutého příslušníka wehrmachtu začíná drsným a patřičně syrovým „pobytem“ v sovětském lágru, ze kterého se Vám udělají omrzliny i v parném létě. Pak ale film pomalu přechází v dokument z National Geographic, kde nás víc než samotný hrdina zajímá krásná a nespoutaná divočina. Ani to ale nevydrží dlouho, putování pokračuje a divákovo počáteční zaujetí uvadá. Místo aby film gradoval, rozplyne se do ztracena. Napínavé vyprávění postupně přechází v rutinní schematický popis a zpočátku zajímavý příběh se mění v nenápaditou natahovanou nudu. Jakoby studio během natáčení několikrát sáhlo k výměně režiséra a žádný z nich si s předlohou neuměl poradit… Velká škoda, potenciál tu rozhodně byl. ()
Je až neuvěřitelné, jak silné může být lidské odhodlání. O tom je právě tento film. Přesto, že téma je dost podobné, jako v Útěku ze Sibiře, přišlo mi to o něco lepší, protože je to drsnější a surovější. Německý důstojník si odpykává svůj trest nucených prací na Kamčatce. Protože se mu ale vidina takového života moc nezamlouvá, rozhodne se odtamtud utéct. Na cestě ho čeká spousta překážek a to jak přírodních, tak lidských. Ve filmu se často střídají roční období a on putuje stále dál. Nikdy by se asi tak daleko nedostal bez pomoci několika vlídných lidí. Po cestě poznáváme různé, tehdy sovětské lokace. Celou dobu je mu v patách hlavní bachař z onoho gulagu, který je neoblomný. Dostane se domů? "Proč mi pomáháte?" ()
Mám moc rád vězeňské filmy s útěky. Tady bylo všeho dost. Film začíná rychlým skokem z odvodu do války a loučení se s rodinou do transportu německých válečných zajatců na Sibiř v nelidských podmínkách, kde vojácí umrzají v hladu a žízni. Celá válka je naprosto ignorována, což si myslím, že by za nějakou tu půlhodinku navíc ještě stálo. V pracovním táboře se odehrává přesně to, co známe ze všech ostatních válečně-zajateckých filmů, akorát s tím rozdílem, že Němci jsou tentokrát na druhé straně. Pak ale přijde Forellův útěk a film dostává naprosto jiný a neuvěřitelně zajímavý nádech. Forell na svém putování prožívá spoustu různých, většinou útrpných situací a setkání a film je v této své části naprosto fascinující. Při setkání e Eskymáky sice přímo do očí bije kopií Motýlka a jeho setkání s indiány, ale to vůbec nevadí, já v tu chvíli film přímo hltal. A konec? Akorát, nevím co se vám tu na něm nelíbilo. Dle mě to bylo zakončené výborně. Je to velice dlouhý film, ale nenudil jsem se opravdu ani chvilku a přišlo mi, že to skončilo nějak rychle Klidně by to mohlo být ještě o takovou půlhodinku delší. Německá kinematografie občas vyplivne skutečnou lahůdku! ()
Trestuhodně nevyrovnaný snímek, který má ohromný potenciál v silném skutečném osudu. Bohužel z něj tvůrci dokázali využít mizivé procento. Pár působivých momentů se zde najde, ale orámování děje zarputilým pronásledovatelem či německou idelickou vesničkou je tak špatně zpracované, že v těchto momentech to klesá na úroveň německých seriálů typu Doktora z Hor. Navíc stopáž je obvzláště po útěku těžce nadsazená a Bílé Peklo ztrácí veškerý tah na branku. Naštěstí jako celek to tak špatně nepůsobí a minimálně o průměrný film se jedná, byť bych ho raději viděl zpracovaný formou dokumentu, spíše než-li takto rutinérsky natočenou záležitost se spoustou "ale". ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- V závěru, když jde Clemens Forell (Bernhard Bettermann) po průchodu katrem, má most vozovku z panelů. Při detailu na nohy ovšem kráčí po mostovce z fošen. (mikulin)
- Jméno Clemens Forell je pseudonym. Forell se ve skutečnosti jmenoval Cornelius Rost, který se změnou jména chtěl v době vydání knihy vyhnout potenciálním problémům s KGB. (džanik)
Reklama