Bota jménem Melichar

// Jedinný Troškův film, který lze sledovat aníž bych přitom začal krvácet z očí případně si musel píchat silné halucinogenní látky, které by mi pomohly se přenést přes tu neskutečnou bolest, způsubenou sledováním nahých šedesátiletých bab, posloucháním sexuálně-infantilních rádobyvtipů a vnímáním nadšených reakcí z mého (mnou nikdy nepochopeného) okolí. Fuj, o čem jsem to předtím mluvil? (05.05.2013)

Když srovnám s tematicky obdobným seriálem "My všichni školou povinní", je mi film méně sympatičtější, ať už ve zpracovávaném tématu nebo vedení herců. Nemohu však říct, že bych s tímto výsledkem nebyl spokojen - na Zdeňka Trošku velký nadprůměr a při sledování jsem byl o to víc zaskočen, že stejný člověk dal život i neblaze proslulým Kameňákům. (12.07.2009)

Troškův režisérský debut neohromil, ale ve své době se stal jedním z vyhledávaných děl o skutečné tváři našeho školství a školy jako takové. Podobně jako o něco mladší televizní seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ se snaží popsat silnější i slabší momenty této divácky vděčné části našeho života a více se přitom soustředí na prokreslení charakterů žáků ne jedné, ale více tříd a tím i školy jako takové. Za zmínku stojí i Duchoslavův předchůdce Martin Šotola a představitel dalšího z půvabně rozverných kloučků David Rauch (?). Kvality Troškovy režie jsou v rovnováze se scénářem Knitlové a vyúsťují do vcelku vyváženého, ne nenáročného a přitom pohodově zábavného pohledu tradiční české filmové veselohry ze školského prostředí. (27.06.2010)

Jeden z nejlepších českých filmů ze školního prostředí. Člověk by ani neřekl, že to natočil Troška a před sametem. Na minulou éru odkazují okatě a uchatě jen hudba, móda, soudružky, kaštany a hláška "co už je reálnějšího než tkadlena". Jedno fakt puntičkářské rýpnutíčko. Několikrát se různé postavy ptají, kde je zrovna ta a ta třída a okamžitě se jim dostane téměř přesné odpovědi. Já nevím, ale když jsem chodil do školy, neměl jsem páru kde, kdo a co zrovna teď má. (20.11.2016)

Krevní skupina socialisticko - sociálních dítek. Tenkrát Tuzex, dnes Makro, Tesco, Globus, Billa,........V podstatě dnes už učebnice pozdního socializmu, aby děti naše viděly jak jsme to měli těžké. Ten nezkažený elán mladých učtelů narážející na zkostnatělý systém starých kmetek. Děcka budou furt stejné svině....že? 55% (10.07.2007)