Bota jménem Melichar

Fíha, moja prvá štvorka pre Trošku. Povedzme si úprimne opäť to nie je nejaké veľdielo ale tentokrát aspoň neonanuje na starých ľuďoch. I keď zrejme tá babka kradoška bola pre neho zásadným bodom pre jeho budúcu tvorbu. Je to pohoda, nikoho to neurazí a človek sa pri tom občas aj zasmeje. Milujem to "húááhuááá huááá" z deviatej triedy a vlastne hlavne pre to rehotanie dávam aj štvorku. (21.04.2014)

„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ (18.11.2020)

To ještě Zdenda Trapnotroška dokázal natočit "normální film". Dobrá krimi zápletka s ukradenýma kozačkama a hlavní podezřelou, protivnou zlodějkou a malým detektivem Honzíkem, který chce propadnout z první třídy zpět do školky. Jako dítě jsem tento film měl moc rád. Zvlášť, když jednou k sousedovi přijel nějaký známý z Prahy na zabíjačku a vzal s sebou kamaráda. Půčil jsem mu bikrosa a jelikož už byl větší, ohnul mě šlapátko. Byl to David Rauch a vůbec mě to nevadilo:-) (06.05.2013)

Pěkný film pro děti, u kterého se ale pobaví i dospělí. Milá záležitost, lepší průměr. V rámci Troškovy tvorby patří jednoznačně do TOP 5 (Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, Melichar, Poklad hraběte Chamaré a Jasněnka). Opravdu Z. Troška točil slušné filmy opravdu jen za minulého režimu (s výjimkou Slunce, seno, erotika). (15.01.2011)

"Nakoupit, do čistírny a na hřbitov. Babička má dneska narozeniny." Tak i nějaký ten problém dospělých se tady řeší, ale hlavní je škola. A tady přichází na řadu povzdech: Že já se hůř neučil. Jenže mě to nenapadlo, že by se dalo propadnout z kreslení ze školy do školky. Ale pozdě bycha honit, takže tohle je ta správná vzpomínka na soušky učitelky, přezůvky, pubertu či socialistickou diskotéku v tělocvičně. A samozřejmě na Standu s Péťou, protože na ty jejich odrhovačky nelze zapomenout. (22.06.2016)