O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Pohádkový filmový důkaz z dob, kdy byl Zdeněk Troška ještě talentovaný a progresivní nadějný mladý režisér. Dříve, než úplně přičichl k pitvořící stylizaci a estetice pastelových barev (Princezna ze mlejna...), točil svébytné a osobité pohádky, jako je právě tato - O princezně Jasněnce a létajícím ševci... Krásný příběh, nezkalené herectví (i když pitvořící se čarodějnice už naznačují prognózu o neveselých uměleckých časech budoucích), lyrické pasáže a progresivní práce s leteckými záběry a zajímavými střihovými přechody (oko na klíčové dírce - několikrát na sebe nastřihaný záběr v rozsahu od celku po detail...). Jan Potměšil je ,,vesnicky" vitální a Michaela Kuklová ještě není parodií na sebe samu (jako třeba v pseudoromantické Andělské tváři)... Zdeněk Troška zkrátka točit uměl, škoda, že se jeho umělecký tvůrčí způsob utopil v preferování pouze hlediska masové sledovanosti a s ním souvisejícího komerčního úspěchu... (25.12.2007)

Pro mě zůstává nejlepší pohádka od Trošky Princezna ze mlejna, kde dotáhl Blanarovičovou k dokonalosti :-) Zde mě obzvlášť princezna Jasněnka nějak nezaujala. Když bych pominul několik absurdních scén vzhledem k tomu, že to je pohádka, tak dějově prázdné. Žádná z postav nemá pro mě ani potřebné charisma, které by hlavně u pohádek mělo být. Přeci jen tady byla aspoň od pohledu sympatická Kuklová, ale s tím Jíííro Jíííro to přeháněla... (28.10.2009)

Dodnes si pamatuji, jak byl vánočkový národ šokován Troškovou pohádkovou prvotinou. Reflektoval to dokonce i Dikobraz ("Pohádka končí, diváci vylézají z úkrytů"). Tehdy Troška ale ještě nebyl totální Troška, duo kanálnických (opravdu strašných) čarodějnic bylo něčím šokantně novým (navíc byly zlé a s poměrně jednoznačně určitelným pohlavím), celkem pohádka měla svůj půvab, ačkoli lakované lodičky jako erbovní atribut hlavního hrdiny mi dost kazily dojem. Jak dalekosáhle se tady nerespektují zákonitosti žánru, mě upozornila teprve otázka tehdy ještě ne pětileté dcery: "Jak to, že si dávají pusu, když se ještě nevysvobodili?" (23.05.2012)

Troškův ojedinělý kvalitativní příspěvek, akční pohádka jak má být se sympaťákem Potměšilem v roli ševce prťavce. Exteriéry okolo Malé Skály a interiéry zříceniny Frýdštejna byly zvoleny stejně dobře, jako herci do všech hlavních a vedlejších postav. Na svou dobu hodnotím kladně i triky. Dal bych více hvězd, kdyby Blanarovičová pořád neječela a Kuklová furt nebulila. (25.12.2007)

Periferní postřehy: Důkladná, promyšlená a efektní stavba scén, skutečně filmová kamera, pracující bez zábran se stíny a s protisvětlem, s obtížnými perspektivami... Fascinuje mě, jak si vyhráli s různými druhy triků a s výtvarným pojetím, skutečně opečovaný film. Samozřejmě, za tímhle filmem stojí souhra skvělé knižní předlohy, dobrého scénáře a citlivé a odvážné kamery, a nic z toho není přímo Troškova práce. NA triky a výtvarné pojetí měli sehrané týmy odborníků. Zajímavé a smutné je všímat si, v jakých všech rovinách i nuancích se pak už Troška lacině vykrádá, namátkou třeba ve Z pekla štěstí nebo v Princezně ze mlejna (např. všechny ty scény s čarodějkou v jejím doupěti, včetně konkrétních záběrů a propriet, projev Blanarovičové etc. - jen už zmizela temnota a realističnost, a zbyl z toho remakeový nakašírovaný kýč, který pracuje se zjednodušením, ať už šetřili na obsahu, způsobu snímání či kulisách), a jak zpop-kulturněl, zmelodramatičtěl a zhloupnul tam, kde v kořenech míval evidentně alespoň rozhled, vkus a ambice. (24.12.2013)