O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Vybavuju si, když tahle pohádka byla nová (už toho taky hodně pamatuju, ale to je spíš tou cvičenou pamětí než věkem, zatím), že se v nevím jakém časopise, který odebíral jeden rodinný známý, objevil článek v rubrice "nemusíte se mnou souhlasit", který Jasněnku totálně rozebral a udupal. Bylo to hodnocené jako násilné, křečovité a příliš brutální dílo, které by děti vůbec vidět neměly. Mně se to líbilo už tenkrát (přiznávám, že svou roli v tom sehrálo i to, že od dětství znám Sluneční paní a říkám jí teto). Drdovy pohádky jsou skvělé, však taky jejich vydání v mé knihovničce je pěkný salát, jak to bylo (a je) často čtené. A vůbec, může být film, kde se létá, špatný? (05.09.2010)

Rozhodně a suverénně nejlepší Troškův film. Základem úspěchu tu je ovšem dobře vybudovaný příběh z pera Karla Steigerwalda. Troškovým hlavním přínosem pak až manýristická opulentnost, která ve své době působila značně neokoukaně a pravděpodobně i dokázala mnoho zúčastněných poctivě "chytit za srdce", neboť to stále ještě byla doba levných, "nemastných a neslaných" filmových pohádek, jaké se točily po podstatnou část sedmdesátých a osmdesátých let. Samotná režie je ovšem i zde místy poněkud ledabylá a celý děj v mnoha ohledech neuvěřitelně natahovaný a šroubovaný, doslova na nejvyšší možnou mez a pohybující se na samé haně kýče (také projev zmíněného manýrismu, ovšem tentokrát vysloveně negativní). Celkový dojem: 70% (04.01.2012)

Po opravdu dlouhé době jsem se zase vrátil k „pohádkám“, kterých jsem v dětství viděl nespočítaně, leč poslední roky jsem se jim záměrně vyhýbal. Byla to však škoda, protože valná většina hlavně těch našich starých pohádek – jsou opravdu klenoty a tento film řadím k těm nejlepším, co režisér Troška natočil. Takhle má vypadat slušná pohádka s dobrým příběhem i slušnou atmosférou. Růžičková byla excelentní, Kuklová pohledná a nechyběli ani náznaky napětí (které ocení hlavně mladší publikum). (25.12.2018)

No, nějaký zázrak to zase není. Kuklová ke konci pořád fňuká a vříská tak, že jsem chtěl vypnout zvuk (sláva éře němého filmu!). Jíra alias lítací šustr se zase pořád chechtá. Takže od hlavních hrdinů se krom citoslovcí moc nedovíme. Chůva má uši jako Mickey Mouse. Král je prďola. Komoří - radši nekomentovat. Čejkovi drůbeží identita evidentně vyhovuje více než lidská. A Škopková s dcérou a zloduchem řimbuchem? Všichni na jedničku. Jak se mlátily kostmi do palice, to jsem fakt rozdýchával dlouho. Ale dávat lepší hodnocení jen proto, že v kontextu Troškovy hnojné tvorby je tohle ještě víceméně ucházející, není fér vůči pohádkám, kterým Jasněnka nedosahuje ani po floček střevíčku. (28.09.2006)

Jasněnka patří rozhodně mezi povedenější Troškovy pohádky (vedle první Princezny ze mlejna) a navzdory svému žánru je chvílemi dokonce i povedeně temná - viz scény ze sídla čarodějnice, při nichž jako by se Troška inspiroval hororem Ptáci (kdo viděl, pochopí). Rovněž oceňuji krásnou výpravu - pohádkový Bouzov je sázka na jistotu a zaujal mě i palác Sluneční paní. Celkový dojem mi však rušily "troškovské" charaktery - především ukvičená Černava a do jisté míry i otravně pasivní a ufňukaná Jasněnka. (22.01.2021)