K zemi hleď!

Trochu přepálená a šíleně ukecaná agitka za záchranu světa, kterou vyzdvihuje nahoru silný herecký ansámbl, slušný tah na branku a vyobrazení, nebo alespoň naťuknutí spousty témat, které nás lidstvo trápí a dříve či později je musíme nějak řešit. Nechybí stálice ve stylu bídného politického establishmentu, negativa sociálních sítí apod. Je jasné, proč se angažuje DiCaprio, mimo to ale potěší i třeba taková Ariana Grande, kde chci věřit, že jí docházelo proč je v castingu a proč hraje to co hraje. Škoda té délky a některých zbytečných scén "mimo téma". (09.01.2022)

„Opravdu jsme měli všechno. Když se nad tím zamyslíte.“ Dnešní doba podobnou satiru zatraceně potřebovala. Ocitli jsme se v období, kdy seriózní zpravodajství končí na druhé koleji, média a zábavní průmysl se doslova mění před očima, kyberšikana, fake news, umělost i lidská hloupost mají zelenou, lidé žijí ve svých bublinách, jsou posedlí sociálními sítěmi, mnohého okolo využívají vizionářští miliardáři… A umaštěný profesor a nesmělý mentor rázné doktorandky z oboru astronomie Michiganské univerzity informují vládní hlavouny o obří kometě, která za půl roku dopadne na Zemi. A nesrovná se zemí jen vilu bývalé ženy televizního moderátora. Několik hodin dřepí před Oválnou pracovnou, aby záhy zjistili, že jejich znepokojivý objev jaksi nikoho nezajímá. Všemožnými způsoby se pokoušejí přesvědčit společnost o naléhavosti situace, protože Bruce Willis se svou partou jsou už dávno v důchodu. Angažované, dravé, komické, alarmující, až smutné. Škoda hlušších pasáží v druhé polovině. Je to možná dané tím, že tvůrci střílí až do příliš mnoha směrů (jeden až dva motivy bych „ubral“), ale celkově velká radost. A to nemluvím o (uvolněných) hercích, kteří jsou do jednoho výteční: od Leonarda DiCapria (ten chlap je geniální), který projde největším vývojem, až po Jonaha Hilla, který je ukázkově arogantním hovadem. Kousavý Adam McKay na vrcholu (a rozhodně mnohem divácky přístupnější než v případě Vice a Sázky na nejistotu). (26.12.2021)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)

Americký film K zemi hleď! který nastavuje zrcadlo vyšší společnosti, nám představuje dva vědce, kteří se snaží probít přes byrokratickou a idiotickou bariéru mezi slušnými inteligentními lidmi a hloupými zhýralci, pro něž je dollar a moc alfou a omegou života. Dělám u policie 15 let. Tuhle realitu, kde člověk musí překousnout naprosto absurdní věci, které nemají s logikou a rozumem a objektem zájmu nic společného, zdolávám celý svůj profesní život. Výsledek? Je to nezdolné skoro stejně jako rčení: Takhle se to dělalo vždycky, tak na tom nebudeme nic měnit... Ta absurdnost jednání mě dostávala a poznával jsem v tom lidi. Obzvlášť ty, kteří jsou u moci. Za tu dobu, co to dělám jsem poznal tisíce lidí většinou v těch vypjatých okamžicích, kdy se chovají opravdově a prostě my jsme opravdu takoví. Stoprocentně jsem rozuměl na konci DiCapriově postavě, že radši umře doma s rodinou, než aby šel s tou bandou sráčů na cizí planetu. Nejlepší scéna? Když generál v Bílém domě prodá návštěvníkům vodu zdarma. To je lidstvo. Buď jsme lidé, kterým jde o vlastní prospěch za každou cenu a nezajímá nás nic, nebo jsme tu snahu něco změnit už dávno odložili do pozadí. Jak se říká, hlavou zeď neprorazíš. A lidská tupost je jak babylonská zeď. Stará a obrovská. Už aby lidstvo skončilo, vesmíru se rozhodně uleví. Svým dětem nepřeju život v naší společnosti. Ten nekonečný boj je unaví a zničí stejně, jako mě. Tímto emotivním neprofesionálním způsobem končím svůj 1001 komentář zde na ČSFD. Nechť je mým ideálům země lehká. Čest jejich památce. (26.06.2022)

Moc nevím, jak se k tomuhle filmu postavit, čili moje hodnocení je ryze osobní a vyjadřuje zejména míru toho, jak moc mě tenhle film vlastně nasral. Miluju satiru, ale u žádné jsem nebyl takhle vytočený. Don't Look Up je vlastně tvořený pouze ze scén, které ve filmech nejvíc nenávidím - osoba A je totální debil, osoba B je inteligentní. Osoba A má veškerou moc. Osoba B nemá žádnou moc. Osoba B se snaží přesvědčit osobu A o něčem. Osoba A využívá svou idiocii a moc k tomu, aby udělala osobě B ze života peklo. A takhle je to pořád, i protože málokterý film má těch totálních debilů v sobě tolik. Nasrat je asi přesně to, co film z velké části chtěl, ale já na tohle nepotřebuju koukat. Já moc dobře vím, jak tenhle svět funguje, a to že na to pak koukám ve filmu v téhle mírně nadsazené ale přesto vlastně zcela reálné podobě, mě rozhodně nepobaví, protože to, co ten film zobrazuje a kritizuje, mě vlastně trápí nejvíc na světě a jsem z toho v konstantní depresi a zasahuje to do v podstatě všech oborů lidské činnosti. Takže ačkoliv je tenhle snímek udělaný výborně, vůbec na mě nefunguje jako komediální sci-fi, ale jako existencionální drama, které je ale natočené jako strašná kravina. Takže nevím, co si z toho mám vlastně odnést. Filmu si vážím a zároveň bych byl radši, kdyby vůbec nebyl (resp. kdyby ani nemusel vzniknout). Reálně jsem se zasmál až na konci při útoku bronteroka. Do té doby to bylo vlastně pouze o skřípání zubů a schovávání hlavy do polštáře. (04.01.2022)