K zemi hleď!

Čekal jsem neomarxisticko - pandementní grétoagitku á la Netflus a přeqapive dostal docela milou a obecně trefnou satiru, takové Vrtěti psem krát 100 pro nové tisíciletí o tom, jak nám tu točí světem banda bezskrupulózních, nenažraných a mocichtivých politických impotentů, za jejichž nitky v zákulisí tahá hrstka sociopatických, ještě nenažranějších a virtuálními machinacemi ovatěných kokotporátních bilionářů s božským komplexem, přičemž všichni využívají pro účelové pasení přitroublého stáda dávno skoupená povrchní, mršinožravá masmédia a hlavně vox populi přitroublých dementizérů na asociálních sítích, dekádu pečlivě a cílevědomě budovaných přesně za tímto účelem. Karikatura MuskoJobse dokonalá, stoletá Blanšetka až neuvěřitelně nabalzamovaná a Rocco Sifredi alias Leoš di Obrna nade vši pochybnost potvrdil statut prkenného pornoherce. Jeho etuda vycáknutí v televizi byla natolik bezmimicky dokonalá, že ji dokonce na celé čáře trumfla i proslulá, a jako vždy zoufale kožená, lukostřelkyně z Hangrgejs. Každopádně nejpodařenějším vtipem na tom všem je, že něco takového zafinancoval a šíří další zkurvený bolševický kokotporát, svým zřetelně demagogizujícím obsahem cíleně programující debily ke kolektivnímu vědomí kokotporátního komunismu a kandidující na generálního tajemníka ústředního výboru. Patrně nějaké problémky na pískovišti, ovšem i tak kapku hovno do větráku, soudruzi! Samosebou se mechanismus tohoto příběhu dá v současnosti naroubouvat na cokoliv – od globálního homosexualizování přes negrofikaci až po fuj fuj republikány. Ovšem srovnávat stoprocentně anihilační kataklysma s maximálně 1,8 procentní chřipečkou, jak tu předvádějí ti nejbystřejší z nás, to je vskutku na okamžitou lobotomii a nesporným důkazem toho, že vše výše popsané funguje na celých těch 70 procent světových hlavovprdeláčů jako dobře namazaný manipulativní stroj. (27.12.2021)

Zhruba na podobné úrovni jako Sázka na nejistotu. Líbilo se mi výstupy z Bílého domu a krásně ukazovaná hloupost dnešní doby, stejně jako jasné cílení na covidově hysterickou dobu. Prakticky se nás ta hysterie jaksi drží dodnes. Já ji tedy jasně cítím. Tuším, že druhý hrdinný Armageddon by se určitě nekonal. Už by se neobjevil další Bruce Willis, aby nasedl do raketoplánu, aby zachránil planetě zadek. Kdepak lidé jsou dnes ekonomicky naprosto zblblí a jak se v Don't Look Up ukázalo, daleko více než vlastní životy by je zajímaly nerostné bohatství meteoritu. Zkrátka. Netflix natočil zase po delší době něco konečně zajímavého. Není to úplná pecka, protože je to samozřejmě zbytečně dlouhé, ale má to své geniální chvilky. Jonah Hill je opět ve formě. 75% (21.04.2022)

Je krásné sledovat, jak se McKay vrací k motivům a postupům, které mu málem vynesly Oscara za Big Short, ale jako autor za tu dobu obrovsky dozrál a vrací se ke konvenčnějšímu, byť stále rozhodně ne mainstramovému vyprávění. Perfektně vykreslené charaktery (což je impozantní, vzhledem k jejich množství) a do poslední chvíle budované napětí a nejistota společně s jemný a funkční humorem činí z Don't Look Up opravdovou lahůdku. A to jsem ještě vůbec nezmínil celou tu společenskou glosu a satirickou vrstvu, která to všechno posouvá ještě na úplně jinou úroveň. Jsem vděčný za filmy, jako je Don't Look Up. (27.12.2021)

Výstižné nahliadnutie na reakcie rôznych typov ľudí na blížiacu sa pohromu. Dezinformácie, konšpirácie, krátkozrakosť, politický populizmus a ekonomické postoje ako príčiny nečinnosti a popierania dokázateľného nebezpečenstva, sú trefne zobrazené v tejto sarkastickej alegórii na to, ako ľudia berú svetové problémy – meteorit môžeme nahradiť najmä klimatickou krízou a máme rovnaký scenár. Leonardo zaťahal za nitky, vďaka nemu môžeme vidieť veci aj z takejto perspektívy, hoci mnohí pointu prehliadajú a nestarajú sa. Herecké obsadenie sa skvelo hodí, ale keby bol film o pol hodinu kratší, tak by to nevadilo. Toto sci-fi práve reálne prebieha. (doplnenie o deň neskôr: otitulkované videjko, kde hovoria samotní herci, že ako to mysleli... TU) (06.01.2022)

Co k tomu říct? Poprvé když jsem viděl plakát k filmu s hlavním protagonistou Leonardem, jakožto i jedním z ekolídrů dnešní doby v mém oblíbeném žánru katastrofických filmů, zajásal jsem zvědavostí. Po prvních pár minutách jsem si ale uvědomil, jak na tenkém ledě se tento žánr pohybuje a člověk na to musí být dost uvědomělý, aby si to mohl užít a musím říct, že podání v tomto žánru je to velice těžké. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na film Mars útočí! (1996) , který s tímto v mnohém spojuje a to jak naivním chováním prezidenta USA, tak i celkovou ironií lidstva na blížící se nebezpečenství, ale také hvězdným obsazením. Tedy až na výrazný rozdíl, že K zemi hleď! je mnohem lépe propracovanější v detailech a v podstatě je to takovým obrazem dnešního světa, kdy hlavní roli hrají masmédia, které v mnohém ovládají sociopati a jiní zvláštní tvorové a zneužívají lidské naivity pro svůj vlastní prospěch. Osobně, ale stále doufám, že takto bychom jako lidstvo nedopadli, i proto mi tento žoviální styl ironické satiry byl spíše proti srsti a stěží jsem to dokoukal do konce. Můžu říct, že mi komedie v katastrofických filmech nevadí (Armageddon (1998), Den nezávislosti (1996)), ale asi ta nečinnost a laxnost bohužel v tomto žánru ano. I proto již nyní netrpělivě vyhlížím Moonfall (2022). (19.01.2022)