Slunce, seno a pár facek

V roku 1989 mala kino premieru druhá časť ľudovo buranskej komédie zo života prostých občanov juhočeskej dedinky Hoštice. Režisér Zdeněk Troška vyprodukoval film "Slunce, seno a pár facek". Je to pokračovanie snímku "Slunce, seno, jahody", ktorý natočil šesť rokov pred tým. Podarilo sa mu dať dohromady takmer všetkých hercov i nehercov z pôvodneho filmu. Obklopil sa tými istými spolupracovníkmi (hudba: Karel Vágner, kamera: Josef Hanuš, scenár: Petr Markov) a celé to pojal v rovnakom duchu jednoduchej vidieckej komédie. Takže sa dá povedať, že je to v podstate taká istá krávovina ako jednička. ** (05.09.2015)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Více srandy a méně řvaní a hysterických scén by prospělo... Režisér Troška byl vyzván aby natočil pokračování Slunce seno jahody, byl ale tak znechucen tím, že mu z filmu cenzoři vystřihali spousty scén že odmítl. Byl však dramaturgií přemluven s tím že je perestrojka  a že se střihat nebude.Režisér moc nevěřil, ale opravdu, z filmu nebyla vystřižena cenzory jediná scéna. Kvůli problémům s počasím měli 15.srpna natočeno pouhou půlku filmu, když se režisér Troška postěžoval Heleně Růžičkové že nestíhají, vzala papír začala počítat a řekla mu, že poslední klapka bude 1. září čemuž se režisér jen zasmál, protože to nebylo reálné, ale přesně tak se to stalo,1.9.proběhla poslední klapka. (08.09.2013)

Ač tento film znám od svých desíti (tedy už přes dvacet let) nazpaměť, pořád mě dokáže nahlas rozesmát a ještě se stane, že objevím skrytý vtípek. Kelišová, Konopníková a Cecilka, nesmrtelná trojka, která mě fakt dostává. Jednoznačně nejlepší díl trilogie. A že to dávají pořád dokola? Nutí vás snad někdo dívat se na to pokaždý, když to dávaj? Stežuje si takhle někdo u filmů s Burianem? (10.04.2009)

Bylo dobře, že se Troška nevrhnul po hlavě do dalšího dílu a nechal filmu čas. To pomohlo po scénáristické stránce a rovněž je druhý díl profesionálnější. Mohl si odpustit stopáž skoro dvě hodiny, nad kterou musíte kroutit hlavou. Je pravda, že v některých pasážích tahle bláznivina ještě překonává první díl, ale ta trefnost (tak důležitá pro "jahody") je na míle daleko. Její absence značí místy až pokleslou zábavu. Přesto, pokud je pro Vás jednička srdcovka, jednu si přidejte. (28.10.2005)