Lékořicová Pizza

PTA vytvořil nenápadně geniální fresku okraje světa šoubyznysu v L.A. sedmdesátých let, kam už jen vzdáleně dopadá zář opravdových velkých jmen, ale o to víc k sobě vábí všemožné bizarní figurky vyžilých hvězd, příštipkářů, odrostlých dětských aktérů, padlých šoumenů a přestárlých hledačů talentů. Každá postava, i když se mihne jen v jedné scéně či záběru, díky bravurní režii a pečlivému castingu sálá celým odžitým životem. Ale především je to dokonale odpozorovaná óda na ambivalentní vztahy a přísliby mladé lásky. (06.01.2023)

Jak já se nechám prodat filmům, které mají brilantně vybudovanou atmosféru. A tím právě Lékořicová pizza je. Není to o nějakém větším příběhu. Je to jen o vztahu, ale zároveň a hlavně o naladění se do správných pocitů a ty si vychutnávat. Já se naladil i vychutnával. Film často přešlapuje na místě. Čímž vás asi překvapím, že to myslím v dobrém. Absence toho, že hlavní hrdinka neví co od života chce, totiž přímo koresponduje s vybraným stylem vyprávění. Není proto problém, vše kolem ní otočit o 180 stupňů - a přitom stejně jejím jediným pojítkem zůstane druhý hlavní protagonista Gary. Vztah mezi nimi funguje v pořádku, i když je místy klišoidní. Jenže ne bez účelově, ale proto aby šel s budováním prostředí tak daleko, že pocit sedmdesátých let jde cítit úplně všude. Vybudování správné atmosféry je jedna z věcí, co si u filmů hodně cením, takže primární záměření na ni mi bylo velmi sympatické. Při psaní této recenze jsem zjistil, že se mi o Lékořicové pizze mluví poměrně těžko. Shrnu to tedy takto - Je to dost unikátní zážitek. U kterého se neočekává, že sedne všem, ale u mě to tak bylo. Takže spokojenost. **** (24.09.2022)

Mám rád tyto typy filmů a rozhodně jsem se rád vrátil do časů, kdy se točily filmy jako Almost famous. 130 minut je ale na podobnou žánrovku hrozně moc a ačkoliv chápu, že je dané téma srdcovku pro PTA, patřím mezi ten typ obecenstva, kterému film příliš nesedl. Kamera je krásná, hlavní dvojka méně, leč sympatická, ovšem to tempo je místy až vražedné. (15.05.2022)

Trošku som sa cítil ako pri filme Roberta Altmana, lebo postavy si len tak plynuli davom. Pridanou hodnotou, okrem podružných vecí ako skvelý soundtrack, boli však Alana Haim a Cooper Hoffman. Pretože hrali tak dobre, až mi pripadali všetky jej pehy a jeho pubertálne akné sympatické. Ale celkovo sa PTA držal pri zemi. No potom prišla scéna hádky Bennyho Safdie a Josepha Crossa, ktorej sa hlavná hrdinka z perspektívy diváka zúčastnila prostredníctvom pohľadov v zrkadle. Neviem, hovorí sa, že zrkadlové scény z The Little Foxes alebo Taxi Driver sú kultové. Ja by som pridal ešte dva filmy a rozdelil to tak, že Líštičky a Šofér slečny Daisy majú dobre zvládnutú zrkadlovú scénu režijne, Taxikár spolu s 25. hodinou zase scenáristicky a herecky. Ale práve kombináciou všetkých uvedených prvkov sa mi páčila najviac tá pizzová. (25.09.2022)

Dva tak odlišné světy kolidující a perfektně se mísící v tomto odlehčeném snímku, jehož scénář pomalu a přirozeně posouvá děj vpřed. Licorice Pizza režiséra Paula Thomase Andersona rovněž zaujme skvělými hereckými výkony ústřední dvojice a perfektně zvoleným soundtrackem, jež velmi působivě dotváří celkovou atmosféru filmu. Pokud tedy hledáte netradiční “feel good” snímek, vězte, že jste ho právě našli. Skvělá práce! PS: Malá, však epická role Bradleyho Coopera velmi potěšila! „I met the girl I'm gonna marry one day, Greg.” (02.06.2022)