Lékořicová Pizza

Dvojhodinové vyšperkované rozjímanie nad sedemdesiatkami, ktoré bude mnoho ľudí milovať až na smrť. Bezchybne obsadené (Cooper Hoffman po tatkovi hrdo prevzal štafetu), bezchybne odohrané, excelentne natočené. A Anderson vybrakoval knižnicu tej lepšej dobovej hudby. Tam ale zábava končí. Vzťahovka o 15-ročnom trpaslíkovi, ktorý túži prefiknúť jeho o 10 rokov staršiu kamošku. Našťastie, nie je úplne vyšľahaný a toto nie sú jeho jediné ambície. Počas výpravy položiť svoju vlajku na jej telo rozbieha niekoľko biznisov – s vodnými posteľami, herňami a japonskými reštauráciami – ktoré mu potom komplikuje ropná kríza roku 1973. Pocitovo jedna, max dve hviezdy, pod tri ale jednoducho ísť nemôžem. Jedná sa totiž o remeselne precízne odvedenú prácu. --- #1 Filmy, ktorými sa PTA pri tvorbe inšpiroval, sú iná liga. --- #2 Ázijským "aktivistom" zase j*blo :D --- #3 Excuse me. What the fuck? / You don't bring this idiot to Shabbat dinner here (19.02.2022)

Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl podobně podivnou filmovou romanci. Ani bych se nedivil, kdyby to bylo před pěti lety zrovna na Andersonově Niti z přízraků, která šla taky takříkajíc "o kousek dál". Hlavní dvojka je opravdu po čertech zvláštní (ať už vzhledem nebo věkem) a na plátně se epizodicky protočí nejedna známá osobnost (Sean Penn nebo Bradley Cooper). Běžný divák tak může mít trochu problém s tím, že je spousta vedlejších linek na první pohled jen banálně načtrtnutých a zdánlivě neukončených, ale ono to docela funguje. Lékořicovou pizzu už pro její specifické pojetí znovu vidět nepotřebuji, ale zážitek to byl zajímavý. P.S.: Taky by to mohli dávat i v českých kinech. (28.03.2022)

Trošku som sa cítil ako pri filme Roberta Altmana, lebo postavy si len tak plynuli davom. Pridanou hodnotou, okrem podružných vecí ako skvelý soundtrack, boli však Alana Haim a Cooper Hoffman. Pretože hrali tak dobre, až mi pripadali všetky jej pehy a jeho pubertálne akné sympatické. Ale celkovo sa PTA držal pri zemi. No potom prišla scéna hádky Bennyho Safdie a Josepha Crossa, ktorej sa hlavná hrdinka z perspektívy diváka zúčastnila prostredníctvom pohľadov v zrkadle. Neviem, hovorí sa, že zrkadlové scény z The Little Foxes alebo Taxi Driver sú kultové. Ja by som pridal ešte dva filmy a rozdelil to tak, že Líštičky a Šofér slečny Daisy majú dobre zvládnutú zrkadlovú scénu režijne, Taxikár spolu s 25. hodinou zase scenáristicky a herecky. Ale práve kombináciou všetkých uvedených prvkov sa mi páčila najviac tá pizzová. (25.09.2022)

Ještě ani nebyl na světě a jeho otec už s Paulem Thomasem Andersonem natočil čtyři velmi dobré filmy. Že mu sedmdesátky jdou, dokázal režisérský chameleon Anderson už v Hříšných nocích, kde rovněž dbal na dobový detail, nabízel dlouhé záběry, budoval atmosféru a jeho svět dýchal a hýřil životem. Platí to i tady, jenže překvapivě nejvíc drhne hlavní dějová linka. On se snaží ještě něco vytěžit z několika někdejších druhořadých dětských rolí, ale zároveň chce rozjet vlastní byznys, protože se opravdu nechová jako typický teenager, ona mu s jeho četnými nápady začne pomáhat. A tak nějak sama v případě svého života nepočítá s lepšími zítřky. On tvrdí, že ona bude jednou jeho ženou, ona to vidí jinak. Navíc je mezi nimi zhruba desetiletý věkový rozdíl. Atmosféra, herci (debutující hudebnice Alana Haim nakonec ta prsa ukáže jen rovněž debutujícímu Cooperovi Hoffmanovi), detaily, chytlavý soundtrack, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký zážitek. Jenže není. Divák se totiž někde za půlkou definitivně ujistí, že ho kupodivu jejich příběh občas poháněný podivnými momenty moc nezajímá. Jsou to vlastně méně či více příjemné epizody z jejich dlouhodobého a měnícího se vztahu, jeho dramatická struktura se ale nečekaně brzy rozpadá. Anderson příliš nezískává ani ze svých (tradičních) temperamentních vedlejších postaviček. Chvíli jsem cítil Crowea, chvíli Linklatera, možná i Altmana. Za mě hrozně málo vtipné a beztvaré. Výsledek navíc subjektivně trvá ještě o půl hodinu víc. (12.03.2022)

S P.T. Andersonem se v jeho kinematografii potkávám snad pouze dvakrát. Zbytek jde mimo mě a to především poslední dobou. Lékořicová pizza bohužel není výjimkou. Dokážu ocenit dobový feeling a také dospívání v 70tých letech v USA. Super jsou také neokoukané tváře v hlavních rolích. Alana Haim z kapely Haim ukázala, že kromě bicích umí hrát i ve filmech a Cooper Hoffman zase podědil co se dalo. Nestačí to. Vadí mi ta roztříštěnost motivů a slepých odboček, které jsou sice vyplněné známými hereckými jmény, ale v celkovém vyznění to v mých očích nedrží tak nějak pohromadě a je to někde na pomezí mezi feel good komedii a dramatem o dospívání. PTA prezentuje širokou paletu motivů a já tak nějak nevěděl, co si vybrat. (20.04.2022)