Slunce, seno, jahody

Letní komedie mého mládí. To byly časy! Díky prozíravé politice stranických (š)piček nějaký AIDS a ozónové díry u nás nehrozily, to jen zlým kapitalistům za oponou. Takže jsme se mohli úplně bez obav z rakoviny kůže opalovat do bronzova a na seně s děvčaty laškovat fest. A naostro! A nic nám nehrozilo. Pravda, až na to, že nám na seně „ujedou nohy“ a pak dostaneme tu dvojku. Sluce seno a pár facek - od svých rodičů! (20.01.2014)

První díl z komedií Zdeňka Trošky je zcela jistě nejlépe zpracovaný co do dialogů a komediálních scén. Je zajímavé a obdivuhodné, jak si Z. Troška dokáže "utahovat" z charakteru českých venkovanů, přestože právě z venkova pochází. Značí to o jeho nadhledu a schopnosti dělat si sám ze sebe legraci. Tahle vlastnost jistě není k zahození a slouží mu ke cti. Tuto vlastnost však evidentně postrádá spousta zde hodnotících uživatelů, kteří se pravděpodobně v jednotlivých postavách vidí jako v zrcadle a zřejmě se jich to osobně dotýká. Necítí film jako komedii, ale pravděpodobně jako útok na své ego. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, proč tak skvělá a jedinečná komedie má u diváků tak kontroverzní hodnocení. (13.07.2007)

Do malé vesnice Hoštice přijíždí na brigádu student Šimon Plánička. Chce tu v místním kravíně experimentovat. Počáteční nedůvěra se změní, když se rozkřikne, že je to syn krajského funkcionáře. Netřeba dvakrát představovat Troškovo stěžejní dílo a jeden z nejvýraznějších počinů 80 let, který je odpovědí na bláznivé italské komedie s košilatým humorem. Výborně se mu podařilo vystihnout letní atmosféru a komedie se dá směle zařadit k těm nastárnoucím, ale mě nijak neohromila a dávám střízlivé hodnocení. 60% (28.02.2009)

Slunce, seno, jahody bych kategoricky neodsuzoval a neposílal jej slepě do odpadu. Jasně, že je to taková plýtká a notně trhlá komedie, která vypadá, jako by ji točili zaměstnanci nějakého JZD. Jenže, světe div se, one se těm jézeďákům v čele s předsedou Zdendou Třoškou podařilo parádně vystihnout (i když docela karikaturisticky) vidlácké přrostředí česhého venkova s jeho mnohdy bizarními obyvateli. V tomto směru Troška sice přehání, ale věřte, mi že ne až zas tolik - skutečnost bývá mnohdy ještě trhlejší. Kousek od naše domu třeba bydlí zcela věrná kopie Kelišové :-) (17.10.2007)

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. (18.04.2006)