Kapesné

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)

Na Truffautove filmy som sa dlho chystal, no prvé stretnutie s ním v podobe snímky Kapesné ma trochu sklamalo. Príbehy a príhody niekoľkých detí z rozličných rodín a prostredia, ktoré spolu chodia do tej istej triedy, ma príliš nebavil - nezasmial som sa ani raz, a ako dráma to funguje možno v troch scénach, inak nič. Dej je nekonzistentný, filmov so zameraním na deti vo Francúzsku vzniká veľa a Kapesné neponúka ničo nové, ani staré v lepšom či zaujímavejšom prevedení. Dúfam, že Americká noc, ktorú si pravdepodobne pozriem najbližšie, bude lepšia. (20.12.2013)

Epizódy detstva sfilmované ako úryvky pamäti. Ostávajú v nej výseky najzapamätateľnejších príhod, pretože boli výnimočne veselé, smutné alebo šokujúce - jednoducho niečím iné od bežného detského štandardu. Pointy týchto udalostí ostávajú často kdesi v minulosti, mimo pamäte, pretože tie už kritériá zvláštnej smiešnosti, či šokujúcej udalosti - rozhodujúce z hľadiska detského pozorovateľa - nespĺňali. Nepatetický plnokrvný obraz školských liet. Prepojený voľne plynúcimi postavami objaviacimi sa zase v ďalších dejoch, ukázaných o pár minút neskôr. Výhrada smeruje len k časti obsahu záverečnej reči učiteľa deťom pred ich odchodom na prázdniny. Obsahuje síce stále platné slova o chýbajúcich obhajcoch detských záujmov na strane dospelých (dôvodom je, že deti nemajú volebné právo), no zároveň je obalená trošku takým kantorským mudrovaním, charakteristickým slovnými bublinami, neobsahujúcimi nič zaujímavé. K zvyšku inak výborného filmu mi toto príliš patetické a slovami prehltené posolstvo príliš neladilo. (16.05.2014)

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)

Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především. (20.02.2015)