Kapesné

Musím říct, že Kapesné mi na první zhlédnutí úplně nesedlo. Celý film se rozpadl do několika scének (některých více úspěšných, některých méně) a závěrečná řeč pana učitele, která by to celé měla sjednotit, mi přišla příliš násilná. Scéna s dítětem, kocourkem a oknem patřila k těm nejsilnějším, zamčené hladové děvče zas bylo vyloženě originální a ukázalo na klasické vnímání světa dětskýma očima, kterému okolí uvěří, aniž by danou situaci hlouběji analyzovalo. PS: Viděno na MGM a český dabing byl NAPROTO příšerný. (20.04.2014)

Truffaut mal veľmi rád deti a natočil o tom pekný nostalgický film. Ale zo súčasnosti, čo sa cení ešte viac. Škoda, že niektoré motívy ostali naschvál nedoriešené, peknej pani "Rifflovej" by som toho pravého muža rád doprial. V epizódnom filme je toho skutočne dosť, každá scénka má svoj zmysel a každú postavu, respektíve postavičku si s jej plusmi a mínusmi obľúbite. Truffaut nechá všetko prirodzene plynúť, nikdy netlačí na divákove city a zaobíde sa bez melodramatických scén, ktoré sa každú chvíľu ponúkajú. Taký malý (pomerne neznámy) osobný film veľkého režiséra. Vďaka nemenovanej tv stanici máme možnosť preskúmať jeho tvorbu do väčšej hĺbky. (19.01.2014)

Milý výlet zpět do dětského světa ,kde se řeší skoro dospělácké věci. Závěrečný proslov pana učitele o bezbranosti dětí a malé ochraně ,polemika o tom zda je lepší mít dětství težké a býti připraven ,nebo zda být jako dítě hýčkán a pak naivně vejít do dospělosti a nabít si pusu ,ve mně rozvlnily bouři pocitů. Dala bych i za 5 hvězd ,ale měla jsem velký problém s pádem z okna. (04.12.2008)

Epizódy detstva sfilmované ako úryvky pamäti. Ostávajú v nej výseky najzapamätateľnejších príhod, pretože boli výnimočne veselé, smutné alebo šokujúce - jednoducho niečím iné od bežného detského štandardu. Pointy týchto udalostí ostávajú často kdesi v minulosti, mimo pamäte, pretože tie už kritériá zvláštnej smiešnosti, či šokujúcej udalosti - rozhodujúce z hľadiska detského pozorovateľa - nespĺňali. Nepatetický plnokrvný obraz školských liet. Prepojený voľne plynúcimi postavami objaviacimi sa zase v ďalších dejoch, ukázaných o pár minút neskôr. Výhrada smeruje len k časti obsahu záverečnej reči učiteľa deťom pred ich odchodom na prázdniny. Obsahuje síce stále platné slova o chýbajúcich obhajcoch detských záujmov na strane dospelých (dôvodom je, že deti nemajú volebné právo), no zároveň je obalená trošku takým kantorským mudrovaním, charakteristickým slovnými bublinami, neobsahujúcimi nič zaujímavé. K zvyšku inak výborného filmu mi toto príliš patetické a slovami prehltené posolstvo príliš neladilo. (16.05.2014)

Francois Truffault asi nemá pověst odborníka na dětskou duši jen tak. V tomto filmu vykresluje život mládeže a všechno co ji hýbá. A to poetickým, ale zároveň velmi reálným pohledem. To i za pomoci přirozených dětských představitelů, kterým možná Truffault dal i menší hereckou volnost, jak bylo u něj zvykem. Výsledkem je velmi přirozený a něžný film, na který se hezky kouká a pár nesmyslů (malý kluk seskočí z balkónů z posledního patra až dolů na ulici, ale vůbec nic se mu nestane) se da odpustit. Jen je to možná trochu moc dlouhé. Téma se mi ke konci už trochu okoukalo a trochu mi chyběla  větší k konfrontace s rodičovským světem jako u Nikdo mne nemá rád. Jestli jsem se tedy ke konci už mírně nudil, o to víc mě pak položil do země (skoro závěrečný) projev chlapeckého učitele (skvělá role, kterou si zahrál sám Truffault) k žákům plný ohleduplnosti k dětem. (30.03.2020)