Kapesné

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)

Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především. (20.02.2015)

No, já bych to zase tolik neopěvoval. Určitou výpovědní hodnotu to určitě má, ale úplně zde chybí nějaký děj; scén, které by ve mně vyvolaly smích tu bylo taky zoufale málo a práce s dětmi mi přišla lepší třeba i ve filmu S tebou mě baví svět. Všechno by se dalo tak nějak vzít, až na 2 "drobnůstky"; tu tupou scénu, kdy z okna x-patrového paneláku spadlo dítě na zem a nic se mu nestalo a také chvíli, kdy učitel vypráví dětem o věcech, kterým v tomto věku můžou sotva rozumět a ještě ho pozorně poslouchají a ani se nebaví (to by musel narazit na zatraceně inteligentní a hodné děti; ale co já vím, třeba jsou ty francouzské jinačí než české ;-)). Je to sice teprv moje první setkání s tímto režisérem, ale jsem docela zklamanej; 3* jsou tak akorát. (02.12.2008)

Tohle je Truffaut, kterýho mám rád. Spolu s Doinelovskou pentalogií (s níž je to nakonec dost příbuzný) to jsou moje asi nejoblíbenější filmy, tedy z Truffautovo filmografie. Opravdu milý vykreslení dětských charakterů, dětskýho světa, určitě autobiorafický narážky na Truffautovo složitý dětství, závěrečná plamenná obhajoba dětí od jejich učitele je taky zajímavá. A pád děcka z paneláku je úúúúúžasnej!!! (03.12.2008)

Truffaut mal veľmi rád deti a natočil o tom pekný nostalgický film. Ale zo súčasnosti, čo sa cení ešte viac. Škoda, že niektoré motívy ostali naschvál nedoriešené, peknej pani "Rifflovej" by som toho pravého muža rád doprial. V epizódnom filme je toho skutočne dosť, každá scénka má svoj zmysel a každú postavu, respektíve postavičku si s jej plusmi a mínusmi obľúbite. Truffaut nechá všetko prirodzene plynúť, nikdy netlačí na divákove city a zaobíde sa bez melodramatických scén, ktoré sa každú chvíľu ponúkajú. Taký malý (pomerne neznámy) osobný film veľkého režiséra. Vďaka nemenovanej tv stanici máme možnosť preskúmať jeho tvorbu do väčšej hĺbky. (19.01.2014)