Kapesné

Neuvěřitelné, jak může být film tak přirozený, nadčasový, úplně ze života. Jako bych sledovala skrytou kameru. Také se mi moc líbí, jak se (ať už malé či velké) jednotlivé příběhy navzájem porůznu prolínají, a vlastně zároveň jakoby "pomalu ztrácí, ale dřív nebo později opět nějak nenápadně vplují zpět". :-) A ten čiperný chlapeček v červených gaťkách je tak roztomilý, přímo k sežrání. :-D Skvělá je také hudba a střih (jako ostatně u většiny Truffautových filmů). (13.05.2009)

Fantastická práce s tlupou dětí dělá z tohoto filmu jeden z Truffautových masterpieců. V podstatě žádný příběh, pouze děti v různých situacích – sami doma, ve škole, na černo v kině. Truffaut ignoruje dětskou škodolibost, sobeckost. „Jeho“ děti drží při sobě, život si jen užívají. Celé je to natočeno v podstatě z dětského pohledu, anebo možná z pohledu staršího člověka, který vzpomíná na to hezké, a špatné už dávno vytěsnil. Truffaut buduje svět, kde všechno je možné, a vše končí rozpustilým dětským smíchem. Za zmínku stojí neuvěřitelná scéna, v níž se malé dítě vyklání z okna až ... to musíte vidět na vlastní oči. (08.07.2006)

Tohle je Truffaut, kterýho mám rád. Spolu s Doinelovskou pentalogií (s níž je to nakonec dost příbuzný) to jsou moje asi nejoblíbenější filmy, tedy z Truffautovo filmografie. Opravdu milý vykreslení dětských charakterů, dětskýho světa, určitě autobiorafický narážky na Truffautovo složitý dětství, závěrečná plamenná obhajoba dětí od jejich učitele je taky zajímavá. A pád děcka z paneláku je úúúúúžasnej!!! (03.12.2008)

Epizódy detstva sfilmované ako úryvky pamäti. Ostávajú v nej výseky najzapamätateľnejších príhod, pretože boli výnimočne veselé, smutné alebo šokujúce - jednoducho niečím iné od bežného detského štandardu. Pointy týchto udalostí ostávajú často kdesi v minulosti, mimo pamäte, pretože tie už kritériá zvláštnej smiešnosti, či šokujúcej udalosti - rozhodujúce z hľadiska detského pozorovateľa - nespĺňali. Nepatetický plnokrvný obraz školských liet. Prepojený voľne plynúcimi postavami objaviacimi sa zase v ďalších dejoch, ukázaných o pár minút neskôr. Výhrada smeruje len k časti obsahu záverečnej reči učiteľa deťom pred ich odchodom na prázdniny. Obsahuje síce stále platné slova o chýbajúcich obhajcoch detských záujmov na strane dospelých (dôvodom je, že deti nemajú volebné právo), no zároveň je obalená trošku takým kantorským mudrovaním, charakteristickým slovnými bublinami, neobsahujúcimi nič zaujímavé. K zvyšku inak výborného filmu mi toto príliš patetické a slovami prehltené posolstvo príliš neladilo. (16.05.2014)

Truffaut mal veľmi rád deti a natočil o tom pekný nostalgický film. Ale zo súčasnosti, čo sa cení ešte viac. Škoda, že niektoré motívy ostali naschvál nedoriešené, peknej pani "Rifflovej" by som toho pravého muža rád doprial. V epizódnom filme je toho skutočne dosť, každá scénka má svoj zmysel a každú postavu, respektíve postavičku si s jej plusmi a mínusmi obľúbite. Truffaut nechá všetko prirodzene plynúť, nikdy netlačí na divákove city a zaobíde sa bez melodramatických scén, ktoré sa každú chvíľu ponúkajú. Taký malý (pomerne neznámy) osobný film veľkého režiséra. Vďaka nemenovanej tv stanici máme možnosť preskúmať jeho tvorbu do väčšej hĺbky. (19.01.2014)