Reklama

Reklama

Poslední metro

  • Francie Le Dernier Métro (více)
Trailer

Obsahy(1)

Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace... Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (95)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Z dnešního pohledu "nevypadají" Truffautovy filmy jako z "nové vlny", spíš ze staré vlny filmové klasiky, ale z vlny nejstrmější a největší. Nejde tu o dočasné vlnobití často úspěšných experimentálních děl, ale o dokonalou práci, řemeslo, na všech úrovních. U novějších filmů jsem často rozmrzelý z delších dialogů. To jsem u Truffauta nikdy necítil; Poslední metro mi přesto připadá hodně "ukecané", a to ne pro přebytek slov, ale pro přebytek obrazů, které jsou snadno převoditelná na slova. - Ještě bych chtěl krátce reagovat na gaudalinovu kritickou poznámku, že "divadlo" je tu příliš oddělené od "světa", že fim nereflektuje adekvátně vnější realitu. To je sice pravda, ale rekflektovat vztah divadlo-lidi a divadlo-svět v dané situaci, to je i na Truffauta moc. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

První setkání s Truffautem a nic moc. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, ale tak nějak mě nebavil. Zachraňovala to Catharine s Gérardem, ke kterým opět role nádherně sedly. Nicméně já si nemohl zvyknout na scény v divadle, které se pořád dokola, jakoby opakovaly, protože se točily stále kolem jedné hry. ()

Reklama

kinej 

všechny recenze uživatele

Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti ()

ad 

všechny recenze uživatele

Co je to nespecifikovatelné NĚCO co mění klasický romantický příběh ve vynikající film?Je to vědomé jemné balancování na hranici divadelního kýče? Je to estetické a stylové propojení zkoušejícího se divadla s filmem samotným, díky kterému nerozeznáme realitu od divadla? Jsou to vynikající herci, jejichž charisma vám nedovolí z nich zpustit oči, ani když zrovna třeba jen nehnutě stojí? Je to asi všechno dohromady, ale pravý recept znal asi jen pan Truffaut... ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

Příběh z okupované Francie, kde je majitelka malého pařížského divadla Marion (krásná Catherine Deneuveová) nucena ukrývat ve sklepě svého židovského manžela, je sám o sobě vcelku zajímavý. Jsme svědky toho, jak se její osobní život, její starostlivost o manžela, mísí se životem na jevišti, kde se zrovna připravuje nová hra. Jsme svědky konfrontace dotyčné s tísnivou atmosférou doby, v níž prim hrají lidé šířící protižidovské nálady. A k tomu všemu hraje poměrně působivá francouzská hudba (mnohdy i dobová). Přesto tyto všechny klady mě film ale nějak příliš neoslovil. Zvláště postava Gérarda Depardieua mi moc sympatická nebyla a když v jeden okamžik dojde k jeho sblížení s Marion, nějak jsem moc nechápal, co na něm dotyčná viděla. Co jinak moc nechápu, je samotný název filmu, který vlastně se samotným příběhem vůbec nesouvisí a daná praxe jízdy "posledním metrem" v okupované Paříži, je pouze zmíněna v úvodu celého filmu. I v tomto směru jsem tedy očekával trošku víc. ()

Galerie (73)

Zajímavosti (4)

  • Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány. (Matty)
  • Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů. (Matty)

Reklama

Reklama