Frankenstein

„Mistr Shakespeare“ tentokrát v remaku tragédie (téměř) antických rozměrů aneb nesnažte se za žádnou (každou) cenu přechcat smrt. Mám takový neodbytný pocit, že před samotným natáčením se sešel celý štáb u Branagha na půdě, seskupili se do kruhu, zapálili svíčky, stejnou sirkou (si) přepálili absinth..., aby se jim posléze zjevila samotná Mary Shelley a vedla jejich myšlenky. Těžko si jinak vysvětlit výslednou podobu, tj. tolik lidskosti na straně jedné a zároveň čiré nenávisti na straně druhé. A ano, krátilo se, krátilo (ono to jinak ani nelze), ale s citem a umem (snad až na příliš zkratkovitou přeměnu („uvědomění si“) samotného „monstra“), takže z toho nakonec Kenneth vytěžil přednost v podobě nesmírného tahu na branku (nuda tu opravdu nehrozí) a především původní myšlenka byla zachována. O moc líp už to zřejmě skutečně natočit nešlo, byť divadelní prkna z toho čiší na sto honů. V tomto případě je to však (až na pár drobných vyjímek) pouze ku prospěchu věci. 85% (02.10.2012)

No, dlouho mi tenhle kus v duchu literární předlohy Mary Shelley unikal. Branagh jako posedlý lékař, De Niro jako umělá bytost. Malý Victor, který si už od útlého věku liboval ve vědeckých experimentech, právě dostal sestřičku – sirotka Elizabeth. A taky poznal první velkou bolest – přišel o matku. Jak porazit smrt, ptal se urputně Victor. Sen se nakonec stal realitou. V dospělosti totiž dokázal vdechnout život. Bytost ovšem ve své aroganci nechal jako nevydařený pokus napospas osudu a ta od samého začátku svého bytí překovávala těžké překážky. A to se Victorovi vymstí. Režisér Kenneth Branagh už předtím svérázně přistoupil třeba k shakespearovskému Jindřichu V. nebo k Mnoho povyku pro nic. Je dynamický, teatrální i velmi podmanivý. A ukazuje, jak má vypadat moderní zpracování literární klasiky. Ač bych u některých scén sáhl po střihačových nůžkách, jiné scény bych si klidně přehrál znovu. Herci velmi dobří. (05.06.2020)

Než se Mary Godwin stala Mary Shelley, vymyslela příběh o švýcarském vědci, který ve snaze překabátit kmotřičku smrt přijde o vše, co kdy měl na světě rád. Romantické drama o lidské posedlosti, osamělosti a touze být milován letí pod Branaghovou taktovkou jako střela a zcela v jeho intencích směřuje k vyvrcholení ve stylu takřka Shakespearovské tragédie. „He never gave me a name..“ Teď už snad někteří konečně pochopí, že jméno Frankenstein není synonymem odporného vzhledu a prkenné chůze.. (01.09.2008)

Filmové spracovanie románu Marry Shelleyové “Frankenstein“. Keďže knižnú podobu poznám, môžem porovnávať. Tie pocity, ktoré mi ponúkla písaná verzia sa nezopakovali, preto aj také nízke hodnotenie. Film sa riadi a drží síce predlohy, zabúda však na celistvosť príbehu a prepracovanú psychológiu týchto zaujímavých postáv. Okrem iného absentuje aj umenie vtiahnuť diváka do príbehu - je to celé také statické, ploché a to hlavne v závere. Čo sa týka hereckého osadenia, nemyslím si, že Robert De Niro aj napriek jeho kvalitám bol pre postavu vhodnou voľbou. Všetky moje výhrady ale asi stoja a padajú na znalosti a spojenom zážitku z predlohy. (12.03.2007)

To, čo sa páči v Európe, nemusí sa páčiť v Amerike a naopak. Niekedy sa stane, že film s etablovanými hviezdami Hollywoodu v USA prepadne a u nás sa naňho hrnieme. Branagh pojal látku dosť z ostra, ešte dnes si pamätám na jeho ťaživú atmosféru a niekoľko brutálnych scén. De Niro je na Frankeinsteinovo monštrum asi trochu veľká star, čo možno vadilo americkým divákom. Vážne poňatý gotický horor, so všetkým, čo k nemu patrí. Videl som pred 17 rokmi a mám ho celkom živo v pamäti. VIDENÉ ZNOVA 11/18: Frankenstein je presne ten prípad, kedy sa kúzlo po rokoch neopakuje. Niekoľko scén som mal desaťročia zafixované v pamäti ako niečo veľmi silné a nostalgické a opakované pozretie po rokoch tento dojem chtiac nechtiac ruinuje. Pričom samotný film za to nemôže, je to stále kvalitná filmárčina a platí presne to, čo som napísal pred rokmi. Len som ho už radšej nemal pozerať znova, zrazu je to pre mňa iný film. (02.06.2012)