Frankenstein

No, dlouho mi tenhle kus v duchu literární předlohy Mary Shelley unikal. Branagh jako posedlý lékař, De Niro jako umělá bytost. Malý Victor, který si už od útlého věku liboval ve vědeckých experimentech, právě dostal sestřičku – sirotka Elizabeth. A taky poznal první velkou bolest – přišel o matku. Jak porazit smrt, ptal se urputně Victor. Sen se nakonec stal realitou. V dospělosti totiž dokázal vdechnout život. Bytost ovšem ve své aroganci nechal jako nevydařený pokus napospas osudu a ta od samého začátku svého bytí překovávala těžké překážky. A to se Victorovi vymstí. Režisér Kenneth Branagh už předtím svérázně přistoupil třeba k shakespearovskému Jindřichu V. nebo k Mnoho povyku pro nic. Je dynamický, teatrální i velmi podmanivý. A ukazuje, jak má vypadat moderní zpracování literární klasiky. Ač bych u některých scén sáhl po střihačových nůžkách, jiné scény bych si klidně přehrál znovu. Herci velmi dobří. (05.06.2020)

Herecky nadupaná záležitost, kde si De Niro střihne roli modela. Nejvíce mě zarmoutilo, že atmosféra není ani minimálně hustá. Taktéž mi úplně nedávalo smysl, že poslepované monstrum nabralo během týdne tolik moudrosti, kolik běžný člověk nepobere za celý svůj život. Sem tam vzduch pročísla zajímavá myšlenka. Těžko říct, jaký podíl obdivu nasbíral snímek díky své předloze a jaký podíl díky své kvalitě jako takové. Příběh začal být zajímavý až po prvním výskytu monstra. Do té doby brutální nuda a nutno podotknout, že se na De Nira čeká nepříjemně dlouho. Lepší dva kusy. (04.09.2017)

Už X-té pokračování na toto téma nepřineslo dle mého bohužel žádnou velkou změnu. Nepochopitelné střihy, nenavazující děj, místy odfláknutý exteriér, umělohmotná až kýčovitá zima, milé pohledy z teplé-ledové vody. Celkový dojem na mě působil uměle, teatrálně a hodně lacině, bez jakéhokoliv se vcítění do doby, rolí, či jakési sounáležitosti. Po celou dobu sledování mě to pronásledovalo, víc než hrůzy hororu. Za pohled do monitoru, kde mi pan Branagh pustil barevné obrázky, jsou dvě ** až, až.... (18.07.2004)

Když jsem zjistil, že to poběží v telce, byl jsem překvapený tím, že jsem o tom filmu nikdy neslyšel, a dostal jsem chuť ho vidět. Zaujalo mě super obsazení a pak samozřejmě námět - vše nasvědčovalo tomu, že by to mohl být podobně skvělý film, jako o 2 roky starší Coppolův Dracula. To se sice tak úplně nepotvrdilo, ale přesto mě ten film vcelku bavil - a to především díky Kennethu Branaghovi, který je v titulní roli zcela fantastický. Tehdy 28 letá Helena Bonham Carter mi zde naopak přišla herecky spíše slabší (navíc ne tak hezká, jak bych si asi pro její roli představoval), a Robert De Niro zde podle mě kupodivu neměl moc co hrát - protože za něj "hrál" v první řadě jeho make-up (který je skutečně absolutně bezchybný - na druhou stranu mi svým dokonale realistickým vzhledem neustále připomínal, jak stupidní je představa, že by z porůznu sešitých kusů různých mrtvol šlo vytvořit žijící bytost - některé ty "švy" mi navíc přišly vyloženě nesmyslné a vytvořené spíše pro efekt než s přihlédnutím ke znalosti lidské anatomie). Ačkoli se mi film celkem líbil, působil na mě nepříjemně nízkorozpočtově a ateliérově, a přišel mi i poměrně dlouhý (vidět to v telce navíc znamená přičíst k 2 hodinové stopáži další desítky minut na reklamní přestávky, což je pro mě už skoro nesnesitelné); český dabing mi zde naopak nijak nevadil, byť bych samozřejmě dal přednost původnímu znění s titulky. Celkově jsem se nemohl ubránit dojmu, že Viktor Frankenstein z r. 2015 mě bavil víc, byť si na ČSFD vysloužil nevalné hodnocení. (08.07.2018)

To, čo sa páči v Európe, nemusí sa páčiť v Amerike a naopak. Niekedy sa stane, že film s etablovanými hviezdami Hollywoodu v USA prepadne a u nás sa naňho hrnieme. Branagh pojal látku dosť z ostra, ešte dnes si pamätám na jeho ťaživú atmosféru a niekoľko brutálnych scén. De Niro je na Frankeinsteinovo monštrum asi trochu veľká star, čo možno vadilo americkým divákom. Vážne poňatý gotický horor, so všetkým, čo k nemu patrí. Videl som pred 17 rokmi a mám ho celkom živo v pamäti. VIDENÉ ZNOVA 11/18: Frankenstein je presne ten prípad, kedy sa kúzlo po rokoch neopakuje. Niekoľko scén som mal desaťročia zafixované v pamäti ako niečo veľmi silné a nostalgické a opakované pozretie po rokoch tento dojem chtiac nechtiac ruinuje. Pričom samotný film za to nemôže, je to stále kvalitná filmárčina a platí presne to, čo som napísal pred rokmi. Len som ho už radšej nemal pozerať znova, zrazu je to pre mňa iný film. (02.06.2012)