Rodinný krb

Čtvrtá epizoda volné pentalogie. Do života Antoina Doinela se vracíme o dva roky později od událostí zobrazených v Ukradených polibcích. Nyní je již ženatý s Christine a jejich manželství prochází prvními problémy a zkouškami. Žijí v činžovním domě a jsou obklopeni velmi netradičními sousedy. Setkáme se mimojiné se starými známými a v popředí toho všeho se špičkuje naše novomanželská dvojice. Výsledek je typicky "truffautovský" se vším co k tomu patří. Uvolněná atmosféra ze začátku je skvělá, ale od narození Alfonse to chtělo přejít na poněkud vážnější notu vyprávění, jelikož takto ne zcela vyniká ona krize co následuje. Na Truffanta je zde až příliš slabých míst, ale i tak to zvedne náladu a navíc potěší tradičně milá Claude Jade. Ovšem výsledek je skvělý, tak jako tak, byť tentokrát s několika výhradami. (26.01.2007)

Antoine a jeho trable počtvrté a ve variantě, která mohla být tou nejlepší. První hodinu totiž pečlivě pracuje na rozkreslení rodinné situace skrz věrohodné každodenní epizody, hlavní postavy rozhodí doprostřed milionkrát viděného rozestavení a pak, ve chvíli, kdy má tohle úsilí zúročit, udělá pravý opak. Nevyhnutelný rozkol banalizuje, reakce jednotlivých aktérů až karikuje a Rodinný krb tak zbytečně shodí. A já to nechápu, protože nadhled Truffautovi nikdy nechyběl, ten na něm mám rád, ale ještě raději mám cit pro vážnost situace. Ten tu ale ztratil a adekvátně seriózní zůstávají v Doinelově sérii jen díly první a poslední. Tři prostřední vždy doplatí na to, že jsou vyprávěny ve struktuře žánrové hříčky, kdy forma i přes sílu materiálu převýší obsah. (26.07.2024)

Od Ukradených polibků sice Truffautův hrdina o několik let zestárl, oženil se a zplodil dítě, ale nedospěl a jeho citová nezralost, která V Ukradených polibcích působila sympaticky, v Rodinném krbu už vypadá směšně. Jeho klukovský romantismus a zapálenost pro nové věci ho diskvalifikují v situaci, kdy by měl projevit odpovědnost a praktičnost při péči o svou rodinu. Komediálně laděný příběh o krizi jednoho manželství je zajímavá i vylíčením života v předměstském činžáku se spoustou zajímavých figurek - okno Doinelova bytu vede do dvora, takže kamera má kdykoliv možnost zachytit mikropříběhy nájemníků a jejich malá dramata. Celkový dojem 75 %. (09.08.2008)

• Práve dnes je tomu už 16 rokov, čo nás navždy opustila francúzska herečka Claude Jadeová, predstaviteľka Christiny Darbonovej/Doinelovej, čím chcem v podstate priamo naznačiť, že znovu predviedla svoj nadštandardný, herecký výkon, kedy sa určite nestratila ani po boku svojho hereckého partnera Jeana-Pierreho Léauda, ktorý sa vďaka „dobrodružstvám Antoineho Doinela”, zapísal nielen do širšieho povedomia divákov, ale zároveň si tiež pripísal aj „sériu”, patriacu vôbec k tomu najlepšiemu, čo počas svojej kariéry vytvoril... Samozrejme, že reč je tentoraz o Domicile conjugal, ktorý (z)režíroval nikto iný, než zrovna ten snáď najpovolanejší odborník - François Truffaut, keď som opäť presvedčený o tom, že náramným spôsobom trafil klinček po hlavičke! • Vlastne už samotný názov tohto zručného filmu, naznačuje, že Manželský dom, bude plný najrôznejších udalostí, či už pozitívnych alebo negatívnych, tak to ponechám na predstavivosti potenciálneho publika, no predsa čosi malé napokon prezradím, že počiatočnú rodinnú idylku, pozostávajúcu z naprosto nevšedných situácií, v druhej polovici, s vysokou pravdepodobnosťou, vystrieda trochu pochmúrnejšie obdobie, ktoré i napriek tomu ponúka rovnako zaujímavé dianie, ako tomu bolo i predtým, skrátka obidve tieto roviny sú našťastie veľmi kvalitne vyvážené, a tak vskutku nejestvuje žiadna vážnejšia hrozba, spočívajúca v tom, aby som začal premýšľať nad tým, koľko času ešte ostáva do záveru. Nie, to v tomto prípade vonkoncom nehrozí, skôr práve naopak, opätovne som potešený tomu, čo mi tento šikovný režisér spolu so šikovným obsadením, naservíroval rovno na tanier, a to mi proste (zvyčajne) mimoriadne (za)chutí, až som normálne chvíľu uvažoval nad tým, či náhodou tomuto „štvrtému príbehu”,  nakoniec neudelím i plný počet hviezdičiek, k čomu naozaj príliš veľa nechýbalo. • Zase som strávil príjemných 97 minút v spoločnosti francúzskej kinematografie, v ktorej sa mimochodom, v poslednom čase, cítim akosi najuvoľnenejšie, a čo si môže následne takýto fanúšik viac želať, však? (01.12.2022)

Rodinný krb som sa rozhodol pozerať, lebo mám záujem kompletizovať si Truffautovu filmografiu i keď mladícke očarenie jeho tvorbou už dávno vyprchalo. Problém bol, že v jeho filmoch často hrá Jean-Pierre Léaud, ktorého neznášam a v tomto filme išlo o konverzačku, v ktorej som nenachádzal takmer nič, čo by ma zaujalo. Tri hviezdičky sú za pocit prijateľnej nudy, ktorú som väčšinu filmu pociťoval. (17.03.2014)