Příběh Adély H.

Obezřetný a diskrétní portrét soužení jedné nadobro ztracené duše, jíž Truffaut s citem a bez přehnaného melodramatického srdcebolu vyjádřil svou náklonnost a porozumění. Ačkoliv se skutečná Adèle dožila úctyhodných 85 let, její psychický stav se již nikdy nezlepšil a sám Victor Hugo o své dceři napsal, že je „mrtvější, než mrtví“. (12.09.2011)

Oproti Dvěma Angličankám problém s diváckou lhostejností -- urvat emoce, zájem a soucit diváka se Adele H. nepodařilo. Na druhou stranu je zde zcela jasně rozkryto, PROČ ta žena takhle pitomě jednala. Láska je vždycky záludná a v tomhle případě zástupná. Za Adeliným hysterickým zamilováním hledejme spíše narcismus a komplex méněcennosti, hledání své vlastní hodnoty, svého smyslu ve světě, který vašeho otce považuje div ne za boha. Děti slavných rodičů to mívají těžké. A mimochodem -- až při shlédnutí tohoto filmu jsem pochopil, že deníky Adele Hugové byly (musely být) primárním inspiračním zdrojem pro Fowlesův fenomenální román Francouzova milenka, fenomenálně zfilmovaný Karlem Reizsem v 80. letech. (14.11.2008)

Príbeh mladej ženy pomätenej mysle so sklonom k notorickému klamaniu a voyerstvu. Ak by nešlo o dcéru známeho francúzskeho spisovateľa, nevidel by som zmysel na natočenie takéhoto príbehu, pretože samotný príbeh je dosť nezaujímavý. Navyše má nevalné tempo. Začiatok, keď mladá žena klame každému, koho stretne a vždy nejakú inú verziu, začína síce sľubnejšie, ale postupné rozkrývanie deja ma vyviedlo z omylu. Plusov je málo, možno vhodne zvolená hlavná predstaviteľka a fajn spracované prostredie 19. storočia na východnom pobreží Kanady. (15.12.2021)

Bylo to výborné, na druhou stranu mi ale něco říká, že už možná nebudu mít nikdy potřebu si to znovu pustit. Já totiž nejsem příznivcem filmů podle skutečných událostí. Vadí mi, že tu není prostor pro fabulaci, že se to bude odvíjet předem daným směrem a také to předvídatelně (často víme dopředu jak, protože ten příběh známe) skončí. Ale musím uznat, že tohle se velmi povedlo....takže možná se na to přece jen ještě někdy kouknu. (13.11.2008)

Setkání s nejosobitějším klasikem francouzského filmu režisérem François Truffautem má vždycky zvláštní filmovou příchuť. Jeho díla se vždycky zapíšou do povědomí. Způsob jakým je tento film natočen, aniž by se podbízel, je dokonalý. Příznivou okolností pro film je půvabná herečka Isabelle Adjani v hlavní postavě. Dokonce se mi zdá, že tvůrce François Truffaut s postavou Adély H. trochu sympatizoval s milostným zoufalstvím. Ať tak činil záměrně nebo nikoli, udělal to opravdu nenápadně a pojal film s přesvědčivou věrohodností. Co říci závěrem, možná byla postava Adély složitější a její láska měla více odstínů, kdo ví? Myslím, že tento příběh se klidně může odehrát nebo se může kdykoli přihodit i dnes. A teď ještě malou poznámku na adresu producentů DVD, nebylo by možná na škodu tento netuctový film uvést do prodeje, alespoň pro filmové fajnšmekry, protože má nesporně filmovou hodnotu. (24.12.2010)