Muž, který měl rád ženy

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka. (26.06.2015)

Že lidský typ donchuana to nemá v životě jednoduché a jeho aktivity mají jen málo společného s láskou zato se nebezpečně blíží sportovní disciplíně a posedlosti, se už dávno ví. Francois Truffaut dokázal svému hrdinovi vtisknout rysy ironické nadsázky a s odstupem se dívá na jeho pošetilosti. Tak, jak je u něj obvyklé, objevují se ve filmu autobiografické prvky a vešlo se tam i vyjádření režisérova vztahu k uměním a především ke knihám. Přesto film nepatří k tomu nejlepšímu, co Truffaut natočil - jde spíš o průměr. A zvlášť pro ty, kdo jeho filmografii mají zmapovanou, je to spíš zklamání. Celkový dojem: 65 %. (02.10.2009)

L’Homme qui aimait les femmes je názov knihy, ktorú napísal snáď najväčší zvodca žien od čias nechválne známych sukničkárov Giacoma Casanovy a Dona Juana, tentokrát menom Bertranda Moranea, ktorý sa o „nežnom pohlaví”, vyjadruje vskutku nadštandardnou citáciou, veď posúďte sami: „Ženské nohy sú kompasy, ktoré sa prechádzajú svetom krížom krážom a dávajú mu rovnováhu a harmóniu,” pritom hneď úvodná scéna predznamenáva mimoriadne smutnú udalosť, vzťahujúcu sa práve na „poslednú cestu” Bertranda Moranea. Momentálne sa síce nachádzam na konci cesty tohto protagonistu, keď som ďalej zvedavý nielen na to, čo jej predchádzalo, t.j. ako k tomu vlastne došlo, teda konkrétne za akých okolností, ale najmä ma obzvlášť zaujímal obsah tejto vizuálnej knižky (časť jeho života), ktorú som si mimochodom počas sledovania i dôkladne prečítal, keďže mi režisér ponúkol množstvo užitočných stránok samých retrospektív, vďaka čomu som sa postupne zoznamoval s týmto „sympatickým záletníkom”, ktorý obšťastnil toľko nevšedných žien, až sa obyčajnému človeku poriadne zatočí hlava, čo chce mať vzťah len s jedným partnerom, čiže pre potenciálne páry sa jedná o nevhodné spestrenie akéhokoľvek večera ?! No na druhej strane si zase myslím, že je film i napriek tomuto "handicapu" vhodným pre akékoľvek poblikum, keď si v ňom každý určite niečo nájde, a to pritom ani nezáleží na tom, či je divák akurát sám/sama, alebo zadaná, zasnúbená, vydatá, rozvedená, či povedzme i vdova a podobne aj v opačnom ponímaní, keďže všetky tieto vedľajšie, ženské postavy, sa vyznačujú najrôznejšími vlastnosťami, ktoré hlavná postava v podaní Charlesa Dennera dopredu netuší, a o to sú jeho reakcie zaujímavejšie, čomu tiež dopomáha i samotná forma, ktorú si Truffaut so svojim dvorným kameramanom Almendrosom zvolili, a súčasne dotiahli až do konca, čo je vôbec z môjho pohľadu značne radostný dôvod na samotné sledovanie a vychutnávanie si jednotlivých záberov medzitým. Herec podáva jednoznačne svoj najlepší výkon, čím mám na mysli, že si kradne film len pre seba, i keď je obklopený množstvom šarmantných francúzskych herečiek, trebárs Brigitte Fosseyová, Geneviève Fontanelová, Leslie Caronová, atď. Na základe predchádzajúcich skutočností, sa napokon vyrysovalo plné hodnotenie, ktoré si podľa mňa tento excelentný počin zaslúži. (20.08.2022)

Jak by vypadal McQueenův Stud natočený o 4 dekády dříve? Asi nějak takhle. Truffaut natočil film, který by z dnešního pohledu získal jedno velké "me too". Narozdíl od syrového Studu totiž posedlost sexem poetizuje. V 70. letech naprosto očekávaný a společensky přijatelný postup, který by dnes pravděpodobně neprošel. Na druhou stranu oceňuji, že Truffaut i přes nezpochybnitelnou adoraci objektivizace ženského těla nechává hlavního hrdinu při určitém úhlu pohledu trpět, akcentuje jeho nezdravou posedlost a filmu tak dodává vícevrstevnatý rozměr. 7/10 (02.06.2018)

„Všichni vaši přátelé jsou bývalé milenky. Kdyby ta pohovka mohla mluvit, vyjmenovala by telefonní seznam.“ François Truffat zvolil nepochybně zajímavé téma. Charles Denner mu ústřední postavu skvěle odehrál a navrch své vyprávění ve filmu obdařil krásným hlubokým hlasem. Žel s postavou muže nemocně posedlého touhou svádět spoustu žen, které si vyhlídne, jsem měl docela problém a sledovat jeho nekonečné avantýry pokaždé s jinou ženou nebylo vždy pro mě snadno stravitelné. Ještě úvodní pátrání po jméně slečny dle poznávací značky vozu mě velmi bavilo. Hlavní problém nastal, když se děj posunul do cyklicky monotónního stereotypu. Menší zásah, kdy mě film konečně přikoval, se začal pro mě konat až s pasážemi, kdy se Bernard stává spisovatelem autobiografické knihy o svém životě. Linie kolem psaní, přepisování a pokusů o vydání knihy včetně nasledující známosti to pěkně oživila, začala dodávat příběhu nejeden osvěžující moment (ať už černobílé sekvence z dospívání nebo jedna z klíčových dramatických scén u doktora) a líbila se mi v její souvislosti i ona myšlenka přetavit barvité, leč rozporuplné životní zkušenosti v důstojnou stopu po svém životě. V poslední třetině, kdy tato linie dostává nejvíc prostoru, mě Truffautův snímek dost uhranul, ale silné 3 hvězdy jsou stejně maximum, které aktuálně dokážu zpracování příběhu Muže, který měl rád ženy ve výsledku dát. [70%] (11.04.2023)