Jules a Jim

S obsahom som mal problém (fungovanie v milostnom trojuholníku, stupňujúce sa vrtochy promiskuitnej ženskej hrdinky), ale formálne brilantné: nápaditá a pestrá hudobná zložka, hravá réžia (použitie dobových záberov, veľmi ladné strihy a premyslené /aj vertikálne/ ťahy kamery, výškové zábery s dôrazom na impresionizmus, lyrizmus). Na pomery francúzskej novej vlny rozhodne nejde o žiadnu „nudu“, tempo je strhujúce; miestami až príliš, niektoré momenty divák nemôže naplno precítiť. (07.04.2023)

"Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi. (20.10.2007)

Bohužel jsem film viděl ve špatné technické kvalitě ( navíc se slovenskými titulky, které se někdy nedaly přečíst ) a rušilo několik neukázněných diváků. Proto nemohu film plně docenit. Škoda. I tak se mi to líbilo a jsem vděčný, že se mi něco z francouzské nové vlny vůbec dostalo pod nos. Doufám, že to někdy uvidím v lepších podmínkách... doufám. (08.04.2005)

Truffauta mám celkom rád, tak som sa na jeho klasiku primerane tešil. Lenže toto išlo úplne mimo mňa, postavy som vôbec nechápal, boli mi nesympatické a chovali sa nelogicky. Dej sa menil z minúty na minútu, ako keby som pozeral zostrih 10 dielneho seriálu. Chcelo to výrazne spomaliť. Nevera deň pred svatbou, milostný trojuholník až päťuholník, požičiavanie manželky, vykanie medzi priatelmi.....nič pre mňa. (09.11.2009)

Manželský trojúhelník podle mého gusta. Už to tak někdy bývá, že dva lovci se zaměří na stejnou kořist. Tento film pokládá celkem logickou otázku - proč si kvůli tomu nadávat? Proč si dělat naschvály a kazit si tak život ještě více? Truffautův pohled na věc dává rozhodně smysl a líbí se mi rozhodně více než stereotyp některých amerických filmů, kde už chybí akorát jen nůž v zádech. V tomto duchu vše vyvrcholí poměrně silným závěrem, který i přes jistý zvrat udržuje pozitivní náhled na věc. Krom jiného bych rád také pochválil dobré herecké výkony tradičních Francoisových spolupracovníků (Werner, Moreau). 90% (21.05.2010)