Režie:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrají:
Jeanne Moreau, Oskar Werner, Henri Serre, Marie Dubois, Michel Subor, Jean-Louis Richard, Vanna Urbino, Sabine Haudepin, Pierre FabreObsahy(1)
Jemný milostný příběh, jehož hrdiny jsou dva přátelé, kteří se zamilují do jedné ženy. Dílko bez těžkopádné psychologické analýzy, s typicky francouzským espritem rozebírá otázku přátelství, lásky a problém, může-li žena milovat dva muže, spojené poutem přátelství a naopak. Film, jehož děj se odehrává v době kolem první světové války, se vyznačuje impresionistickou, pointilistickou atmosférou a lyrickým kouzlem exteriérových záběrů na širokém plátně. Originální režii pak doplňují výborné herecké výkony. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (118)
Jediná výraznější výtka směřuje na využití vypravěče. To že čte celé pasáže z literární předlohy by problém nebyl ani v nejmenším. Ovšem to, že nám zprostředkovává vše od dějových posunů, pohnutek i pocitů postav již ano. Herci samotní jsou tak někdy až příliš odsunuti na druhou kolej. Také by neuškodilo v některých pasážích ubrat na zkratkovitém tempu a trochu natáhnout stopáž, jelikož takto se vše odehraje strašně narychlo. Přesto dobrý melancholický snímek s nádechem klasické antické tragédie. ()
Výborné tempo v úvodu, které i na Novou vlnu frčí poněkud zběsile, se postupně rozmělní. Ve filmu je v zásadě pouze jeden dramatický zvrat, který se několikrát opakuje. Stejně tak fakt, že je film románovou adaptací způsobuje, že se po něm toulá spousta neuzavřených a nikam nevedoucích motivů (kreslení knírku, vylévání vitriolu, světová válka ;o) ). Truffaut je nepochybně frajer, ale zrovna Jules a Jim se mi líbili víc, když jsem je znal jenom z vyprávění a referenčních odkazů v jiných filmech. ()
Françoise Truffauta dost můžu, tedy vícero Truffautových filmů viděných během let mě nadchlo a považuji ho za zásadního filmaře nejen své doby. Ale Jules a Jim je jeden ze snímků, který mě alespoň na první dobrou nechal chladnějším. První půlhodina mě mile překvapila uvolněnou až komediální atmosférou a množstvím hravých filmařských nápadů včetně krátkého ponášení se na grotesku, práce se souladem obrazu a hudby či vkládání archivních dokumentárních záběrů do hraného snímku. Světlým bodem vedle hudby, kostýmů a filmařských vychytávek zůstala i krásná Jeanne Moreau coby mladá osudová žena mnoha poloh... scéna, kdy s lehkostí zpívá po boku kytary dlouhou píseň s milostným příběhem, je krásná a přímo ikonická. Na druhé straně tolik často využívaný voiceover napříč celým filmem (ať už jde o popisného vypravěče nebo odříkání dopisů) mi z dnešního pohledu přijde trochu passé. Kolega MontyBogran nazval v komentáři Julese a Jima filmovou beletrií, což přesně sedí, jenže mě tohle literární vyprávění ve filmu tolik nebralo a většinou to platilo i obsahu, u kterého rozumím, že mohl kdysi v jistých směrech (dlouhodobé milostné soužití ve třech, dva radikálně odvážné činy s hlavní hrdinkou nad řekou) šokovat, ale jaksi se mě nedotýkal a spíše mě jen upoutal vybranými motivy a vyústěním, než aby mě emočně skutečně zasáhl. Z titulní mužské dvojice herců si mě také nijak nezískal ani jeden, což se mi u francouzského filmu často nestává. Pro mě zatím nejslabší zážitek z Truffautovy tvorby. [65%] ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Ne, nová vlna mi prostě nesedí, alespoň v tom francouzském provedení ne. Ty způsoby vyprávění jsou zajímavé a líbí se mi, jak jsou používány možnosti média, ale pro mě je film vždycky příběh na první místě, a tady z toho nemám pocit, že by ten příběh byl skutečně dobře podán. Původní knihu bych možná snesl spíš. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (38)
- S blížiacim sa krachom vzťahu Jim a Catherine, keď obaja ležia v posteli, rozprávač príbehu prednesie vetu: „Zdalo sa, akoby už boli mŕtvi.“ Ich milostný pomer je prepojený so smrťou a predpovedá ich osud na konci snímky. (Biopler)
- Georges Delerue hľadal námet pre atmosféru Paríža v časoch, v ktorých sa film odohráva, v dielach Debussyho a Satieho, dvoch významných hudobných skladateľov daného obdobia. (Biopler)
- François Truffaut bol veľmi zarmútený, keď Henri-Pierre Roché zomrel skôr, ako mohol vidieť, ako sfilmoval jeho román. (Bilkiz)
Reklama