Hamlet

Adaptovať Shakespeara do filmu je úloha vrcholne nevďačná, predovšetkým pre neskutočnú urozprávanosť jeho hier a tiež pre tú strojenú vznešenosť, ktorá za tie 4 storočia akosi vyšla z módy. Branaghova adaptácia Hamleta je siahodlhá a jej sledovanie je po čase až bolestivé (prakticky nemožné na jeden záťah). A to najmä kvôli tomu, že hercom sa počas tých 4 hodín huby ani na chvíľu nezatvoria, ich slová s ohromnou kadenciou bolestivo zasahujú ako guľky z guľometu (typu Shakespeare 1602). Ale dosť už kritiky, veď koniec koncov, film sa mi celkom páči, najmä vďaka tej plejáde výborných hercov (nesedela mi jedine Julie Christie ako kráľovná). Osobitne vyzdvihnem Kate Winslet (Ofélia), ktorá to šialenstvo zahrala parádne. Napokon som bez úhony prežil aj tú smrtiacu dĺžku - vždy keď som sa už-už išiel utopiť v tej záplave slov, zachránila ma nejaká skvelá scéna, pôsobiaca viac filmovo (takými sú napr. scéna, kde duch vyjavuje okolnosti svojej smrti, scéna v zrkadlovej sieni, scéna s hrobárom, či scéna záverečného súboja). (28.08.2022)

Lepší dialogy a jejich přednes než v Zeffirelliho verzi s Gibsonem, ale vůbec mi nesedí doba zasazení a čtyři hodiny v shakespearovském jazyku je hodně vyčerpávající dávka. Myslím, že kdyby se Branagh nerozhodl pro nejdelší verzi, byl by tohle jeho nejlepší Shakespear. Ale to zase může být tím, že Hamleta mám s Learem z toho co znám nejraději. Scény s mrtvým otcem jsou výborné. -"Remorseless, treacherous, lecherous, kindless villain! O, vengeance!" (03.08.2010)

Hamlet + Kenneth Brannagh + tuny skvělých herců. To nemohlo dopadnout špatně. Ale zároveň to podle mě mohlo dopadnout lépe, kulisy 19. století mi prostě nesedí a během některých monologů se nemohu zbavit dojmu, že to, co šlo Branaghovi tak skvěle – samozřejmé přetvoření Shakespearova jazyka do jazyka filmu – tady vyznívá jaksi strnule, exhibicionisticky. Ale i tak jsem si ten příběh příběhů užil. Jak jinak... (25.01.2004)

Čtyřhodinový kolos, který se Kennethu Branaghovi neozpadl pod rukama, plus nikdy neselhávající hudba Patricka Doylea. Nesmrtelné verše o hledání smyslu života a touha pomstít jednu neomluvitelnou vraždu. Člověk může mít ze začátku problém se zařazením do doby 19. století, což se nejvíce odráží v kostýmech, ale jakmile zazní Duchův monolog, má mě Branagh v hrsti až do konce. Viděno poprvé a obrovské překvapení. (13.02.2022)

Dle mého soudu nejlepší Branaghův Shakespeare (viděna zkrácená, dvouhodinová verze). Snad nejvíc ze všech jeho adaptací jsem tu ocenil původní staroanglický (resp. v dabingu staročeský) jazyk, který mne toliko jako u Jindřicha V. nerozptyloval, nýbrž naopak sluchu mému lahodil :-) Jelikož šlo o mé první seznámení s Hamletem, jsem rád, že dopadlo na výbornou a já se můžu směle pustit do dalších adaptací a porovnávat. Hodně mě potěšilo (a trochu překvapilo) umné propojení tragédie s komickými prvky, které vystupují zejména z Hamletova "šílenství" vtěleného do jeho sarkastických monologů. Tento mě pobavil nejvíc: "- Hamlete, kde je Polonius? - Na večeři. - Na večeři? Kde? - Ne kde by jedl, nýbrž kde je pojídán. Velepolitický kongres červů se právě dává do něho. Takový červ je učiněný císař, co se týká stravy. Vykrmujeme ostatní tvory, abychom vykrmili sebe, a sebe vykrmujeme pro červy. Tlustý král a vychrtlý žebrák jsou jen dva různé chody, dvě různá jídla, ale pro týž stůl. Člověk může chytat ryby na červa, který spapal krále a spapat rybu, která spapala toho červa. - Jak to myslíš? - Nijak, jen jsem chtěl ukázat, jak může král vykonat slavnostní cestu žebrákovým střevem." (06.11.2011)