Hamlet

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)

Viděno na festivalu KRRR! v Krnově, duben 2014, na 70 mm filmovém pásu. O to větší skvělý zážitek! Vřele doporučuji. Čtyři hodiny utekli během chvilky. Jak byla přestávka, tak jsem se těšila, jak to bude pokračovat dále. Příběh známý snad všem, ale právě Branaghovo zpracování dokonalé. Interiéry i exteriéry mě vtáhli do děje. Herecké výkony snad všech herců perfektní a přesvědčivé. A děj dán do 19. stol. se mi více líbilo, než kdyby to bylo, tak jak má být. Ponechání Shakespearova jazyka s překladem J. V. Sládka dodalo filmu lepší prožitek, a ve mě to zanechalo fantastický dojem. Už zbývá jen otázka: "Vidět, či nevidět?" A já říkám vidět! Zas a znovu. (14.04.2014)

Když se Kenneth Branagh pustí do Shakespeara, tak očekávejte téměř jistý úspěch. Řekl bych, že se svým temperamentem a hereckým nadáním je pro tento styl přímo stvořený. Hamlet je bezesporu jeho nejlepší kousek ze Shakespearovy tvorby. Obdivuhodné je hlavně to, že se ujal i režisérské taktovky a odvedl výbornou práci. Herecká plejáda tu jen dotváří celkový obraz. Mistrovské dílo a drama jak se patří. 95% (03.01.2011)

Takže mám za sebou tú mohutnú takmer štvorhodinovú verziu. Bola to poriadna nakladačka, kde nie je vzhľadom na ťažkú angličtinu a dlhé dialógy ľahké udržať pozornosť. Ale ktorej verzii by sme mali vzdať najväčší hold, ak nie tej najvyčerpávajúcejšej, ktorá sa vzdala filmových skratiek a potešila tak divadelných puritánov. Pokiaľ však sú tí ochotní prechodiť umiestnenie deja do 19. storočia. Som rád, že každá dôležitá filmová verzia Hamleta je aj napriek rovnakým dialógom a deji atmosférou úplne niekde inde a tak máme z ich porovnávania väčší pôžitok. Pokiaľ nerátame voľné adaptácie typu Hamlet podniká a Zlý chlap spí dobre. Samozrejme potešia menšie úlohy, respektíve cameá množstva hereckých hviezd. Dnes obzvlášť prítomnosť Robina Williamsa. (18.08.2014)