Hebká kůže

Francois Truffaut mě naším prvním filmovým setkáním dostal. Myslel jsem si, že se bude jednat o sice skvěle natočený, ale nudný doják. Ani náhodou. Doják to žádný není a nudný už vůbec ne. Od samého začátku je zajímavý, všechny scény přesně vyvážené, žádné zbytečně dlouhé záběry ani dialogy. A o doják také nejde. Žádné szlzopudné výlevy a co víc, režisér neumožní ani žádné ztotožnění s hlavními postavami. Ani s přirozeným Jeanem Desaillym, ani s křehkou kráskou Francois Dorléac a žensky chladnou Nelly Benedetti. Závěr filmu je oproti poklidnému plynutí děje jako facka mokrým hadrem přes tvář. Merci, monsieur Truffaut. Těším se na další shledání. P.S.: Možná neoprávněně podezřívám Sama Mendese, že se tímto filmem nechal volně inspirovat, když psal scénář pro svůj opus magnum. Téma muže v krizi středního věku a jeho milostné vzplanutí k mladé dívce mi dosti připomnělo "Americkou krásu". (10.08.2007)

Tak tak to opravdu chodí. Naprosto uvěřitelné drama o manželské nevěře, která začíná jako nevinná hříčka a přeroste v tragedii. Člověk si připadá, jako by sledoval přímý přenos ze života, což by mělo být vlastně nezajímavé, ale přitom je zvědavý na každou další sekvenci. Pětačtyřicet let staré, černobílé, ale jako točené dnes. (08.07.2009)

Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu. (07.01.2012)

Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. (09.01.2014)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)