Hebká kůže

Cudzoložník vo vynikajúcom stvárnení Jeana Desaillyho bol taký presný a ľudský, až to nebolo príjemné. Jeden z najintenzívnejších zážitkov, aký som kedy v spoločnosti Truffautových hrdinov prežíval prerušil až triviálny, za vlasy značne pritiahnutý koniec... o ktorom som si vzápätí na prebale DVD prečítal, že bol inšpirovaný skutočnou udalosťou a pomohol režisérovi tento príbeh ukončiť. Skvelé... (19.03.2007)

Jeden z prvních filmů tehdy velmi mladého režiséra se obírá důkladnou studií manželského trojúhelníku. Banální průběh milostného románu známého literárního teoretika a publicisty s letuškou, má obvyklý průběh i vyústění. Víc než o vztah tu jde o flirt zejména z mužovy strany. Nevýhodou dvojího života je jeho neobyčejně obtížně tajiltelná dvoukolejnost. Po vyjasnění skutečného stavu věcí, zejména manželova lhaní, se zoufalá choť rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Paradoxně ve zhruba stejném momentě, kdy nespokojená letuška odchází z flirtu, znechucena dvojakým postojem svého milence. Tragédie, která následuje, je současně charakteristikou celého filmu. Posedlost mezilidskými vztahy zůstala Truffautovým dominantním tématem. Tématem, kterému propůjčil nadčasovost. (20.10.2007)

Hebká kůže nepatí k mým nejoblíbenějším Truffautovým filmům, přesto jde o snímek nepopiratelných kvalit jak po režijní, tak po herecké stránce, a proto ho hodnotím velmi vysoko a rád se k němu vracím, protože stojí za to sledovat Truffautovu práci s kompozicí jednotlivých scén, ať už je kamera statická nebo v pohybu. (07.01.2012)

Pánové přiznejte si, že jak jde o ženský nebo nedejbože o city, tak jste neuvěřitelní slaboši. Truffaut, ač k této sortě populace sám náležel, tak se tohoto doznání nezdráhal. Hebká kůže je klasický manželský trojúhelník. Krásná manželka, ještě krásnější milenka, manžel rádoby chlapák, ale je jenom ubohý srab a dle mého názoru nádavkem slizoun. Co ale vybočuje od klasiky je nepřehlédnutelný fakt, že jejich milostný příběh je založen na tématu náhody s klíčovou otázkou co by (ne)bylo, kdyby...Je to Truffautův snímek s největší hloubkou kontextu, bez ironie, přímočarý, srozumitelný a s jemným citem pro filmové vyjádření. (15.09.2011)

Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. (09.01.2014)