Konečně neděle!

Čiernobiely obraz, zločin, záhadne konajúci obvinený jedinec, pohrávanie sa s divákom a spôsob jednania hlavného okruhu postáv naznačuje poctu Alfrédovi Hitchckokovi. Truffaut ale prehliadku citácií filmov a hereckých ikon rozšíril na vzdanie holdu rôznym dielam a hercom (najmä viacnásobné premeny vzhľadu Fanny Ardantovej pripomínajúcej slávne herečky) a doplnil výdatnou porciou humoru s vedomým požmurkávaním na diváka. To, čo pred desiatimi rokmi vyvolávalo dojem prestrelenej zábavy, si s odstupom času, (v ktorom pribudlo napozerané a načítané) plnohodnotne vychutnávam. (16.10.2005)

Až někoho zabiju (což se vzhledem k tomu, že Troška pořád točí, asi někdy stane), budu doufat, že narazím na někoho jako Fanny. Jinak je zajímavé, že Truffaut natočil v skoro polovině osmdesátých let film, který vypadá jako nějaký raný Hitchcock... ta preciznost je jistě obdivuhodná. Dějově mě to ale neskutečně nudilo a ke konci iritovalo, takže veškeré moje potěšení z filmu tkví v samotné režii, ale ani trochu ději, přes což se tentokrát nedokážu přenést. Naštěstí už vím, že Truffaut mě umí zaujmout, takže nemám problém s tím mu dát tentokrát málo a těšit se na nějaký další silný zážitek, jakým byl třeba Jules a Jim. (13.10.2012)

Co se týče budování napětí a znepokojivé atmosféry Truffaut se Hitchcockovi nevyrovná. Všechno ostatní, pro co je tvorba "mistra napětí" tak přitažlivá se naštěstí Truffautovy podařilo oživit. Již černobílá stylizace napovídá, že se spíše jedná o variaci na Hitchcockova raná díla, která byla spíše zábavou než propracovanou strukturou vypočítanou k manipulaci divákem a iniciující znepokojivou hru na "chybné hypotézy" a očekávání daná diváckou zkušeností. Truffaut vytvořil velmi zabávný thriller oživující studiovou tradici, okouzlující drobnými detaily a neopakovatelným jiskřením mezi postavami tak příznačným pro režisérovu tvorbu 30. let. Fanny Ardantová se své role zhostila výborně a jednoduše z její charismatické kreace nelze po celou dobu spustit oči. Právě ona je hlavní devizou snímku, jenž mě zcela nenaplnil svoji zápletkou - ta je sice pořádně zamotaná a ze začátku značně nepředvídatelná, k rozuzlení se však směřuje již dosti průhledně a i když ani Hitchcock neměl v oblibě tajemství a překvapení, nedaří se vytvořit ze závěru vyvrcholení filmu - jde o nevzrušivou a ne moc rafinovanou tečku. Povznášející dojem z hravé a poctivé pocty však rozhodně zkazit nedokáže. (22.02.2012)

Na začátku jsem tápal, pročpak Truffaut rozdal karty s pohotovostí zkušeného krupiéra a připravil nás o požitek ze spolu-pátrání, ale postupně vyšlo najevo, že nic není tak jednoznačné. Nejeden hráč s výrazem „mám samá esa“ ve skutečnosti blufoval. Konečně neděle! je další a bohužel též poslední perfektně (nikoliv rušivě dokonalým způsobem) vybroušenou záležitostí, v níž se prolíná vícero žánrů. Černobílý formát nás tak nevrací jenom do dob filmů-noir, ale také starých amerických komedií s inteligentní, ale lehce nevypočitatelnou ženskou hrdinkou (taky vám Fanny Ardant připomínala Katharine Hepburn?). Stejně jako všechny předchozí, lze rovněž tento Truffautův film vnímat jako komentář k vybraným žánrům i široké škále jiných skutečností. Čtení mezi řádky – a sledování Fanny Ardant, jež není perspektivou žádného jiného režiséra tak okouzlující – mne tentokrát dokonce bavilo více než samotný příběh, což bylo možná dáno tím, že jsem v něm po syrovém úvodu vůbec nehledal komediální prvky. Truffaut svůj poslední film prošpikoval indiciemi, jež různě souvisejí s francouzskou národní povahou. V kině se tentokrát hrají ve Francii do roku 1975 zakázané Stezky slávy (zbabělé odsouzení válečných hrdinů), o vietnamské restauraci se hovoří jako o „prodané“ Vietnamcům (paralela s Indočínou), právník nahlíží shovívavěji na typicky francouzské zločiny z vášně, na divadle je zkoušena hra Victora Huga, který údajně neměl nic proti incestu a jako efektivní zbraň poslouží v krizovém okamžiku i maketa Eiffelovky. V tomto směru velmi vtipné a ve všech ostatních směrech výsostně kultivované rozloučení jednoho z nepočetné řady režisérů, kteří mi budou skutečně chybět. A nejenom kvůli filmům, které již nenatočí. 80% Zajímavé komentáře: Radko, mortak (23.12.2008)

Tahle žánrová směsice mi sedla, bavila jsem se.. Na Fanny Ardantovou se dobře koukalo, je skvělá herečka a smyslná žena, Jean-Louis Trintignant si definitivně uloupil kus mého filmového srdce, byl opět skvělý a podmanivý.. Odvyprávěnému příběhu o několika vraždách, podezření padající na hlavu hlavní mužské postavy, ze všech sil nápomocné (zamilované) sekretářce vlastně není co vytknout a je-li, už jsem to zapomněla.. (21.06.2022)