Jindřich V.

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Taky to určitě znáte, někdo si objedná podle něj chutný jídlo a vy z něj chytnete průjem. Někdo vidí krásný obraz a vy přemýšlíte, že měla uklízečka dostat padáka, protože neuklidila bordel. Někdo vidí krásnou ženu a vy civíte na etážová kamna s širokým podstavcem. Někdo se rozplývá nad výlohou a vy vidíte jen cetky, co jste včera vyhazovali do kontyše. A někdo zase zažívá filmogasmus a vy jen přemýšlíte, jestli ochotníci z Horní dolní Lhoty ztvárnili Willíka líp nebo ještě líp. (27.08.2019)

Historické filmy nie sú práve mojou parketou, k veľkému Williamovi zhliadam s nekritickou úctou a Kennetha Branagha som si doteraz nevšimol. Preto som pred sledovaním Henricha V. nemal veľké očakávania. Bol som však veľmi príjemne prekvapený majstrovským uchopením predlohy, jej nedivadelným poňatím a najmä realistickou dobovou atmosférou. V historických filmoch ma znechucujú vymydlení herci s vybieleným chrupom a bezchybných kostýmoch, o herečkách ani nehovoriac. V tomto filme som si užil takmer všetko čo mi bolo ponúknuté, od jazyka, cez psychológiu postáv, kráľovskú vznešenosť, bojové scény a úchvatnú hudbu, takže obočie som zdvihol vlastne až niekedy v závere pri komplikovanom dvorení. Nič to však nezmenilo na poctivých štyroch hviezdičkách, ktoré film odo mňa dostal. A pri zmienke o Kennethovi Branaghovi už budem vedieť o koho ide. (03.12.2011)

Ambiciózní dílo, ve kterém se představuje mnohovrstevnatost talentu Kennetha Branagha v celé šíři. Od podmaňivě přeříkaných monologů a jiskřivých dialogů, přes perfektně promyšlenou vizuální stránku ve které teatrální kompozice první půle střídá brutální kinetika válečné vřavy v půli druhé. Opravdu moc se to povedlo, a jediné, co mě trochu rušilo byly vypravěčské vstupy Dereka Jacobiho, který jako by do mytyckého příběhu vystoupil snad ze světa Monty Pythonů... (16.02.2015)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)