Vyšehrad: Fylm

Seriálový Vyšehrad se stal fenoménem, kdy se dalo těžce věřit tomu, že dal po 10 epizodách svého seriálu Julis ´´ Lavi ´´ Lavický divákům skutečně poslední sbohem. Místo nových epizod ovšem došlo na rozhodnutí, že se Lavi vrátí v celovečerním Vyšehradu s názvem Vyšehrad: Fylm. A krom dalšího fotbalu, orgií a omamných látek tentokrát dojde i na otcovské povinnosti. Po vzoru Okresního přeboru a Kanceláře Blaník se tak Vyšehrad dočkal filmového upgradeu. Měla ovšem realizace smysl? Bylo velmi snadné se obávat, že filmový Vyšehrad ve finále bude působit jako 2. série sestříhaná do jednoho filmu, kdy půjde o sérii samostatných příběhů, které by snad jen mohl spojovat nalezený syn a čachry s fotbalovými nekalými praktikami. Velmi milým překvapením je tak fakt, že u Vyšehrad: Fylmu funguje něco jako funkční dramaturgická stavba a Vyšehrad: Fylm má skutečně příběh, který jde z bodu A do bodu Z. Po vzoru Vyšehradu poté platí, že člověk nemusí být nutně zapáleným fanouškem fotbalu, aby si humor ve filmu užil. Stačí jen trocha toho všeobecného přehledu a sledovat, že Vyšehrad: Fylm rozhodně není pohroma. Kromě ústředního obsazení, především představitele Laviho a autora seriálu Jakuba Štáfka se od seriálu vrátil i režisér Martin Kopp. Díky většímu rozpočtu náhle filmový Vyšehrad mohl být dražší, velkolepější a jít ještě o kousínek dál. To potvrdil i představitel manažéra Jardy Jakub Prachař, který osobně označil Vyšehrad: Fylm za novodobý trezorový film, který jistou dobu žádná televize nechtěla (nakonec ta milá povinnost padla na TV Nova). Styl humoru zůstává stejný jako u seriálu, jen jde skutečně o trochu dál. A pak jen sejde na tom, jak moc vám ten víceméně nekorektní humor přijde vtipný. Vyšehrad: Fylm by přitom chtěl tak trochu být i satirou, kdy si především rýpne do toho, jak nekalé praktiky vlastně ve fotbalu panují z vyšších míst.  Už v 10. díle seriálu zazněla věta ´´ Já se nechci dožít doby, kdy budu chodit na fotbal, aniž bych věděl, jak to dopadne ´´. Filmový Vyšehrad: Fylm jde v tomto ohledu ještě dál a v jeden moment jedna stěžejní postava obhajuje ty nekalé praktiky jako klíče k tomu, aby fotbal nebyl nuda. Tyhle vtipy fungují a především Miroslav Hanuš je jako fotbalový ´´ taťka ´´ vynikající. Bohužel je ho ve výsledném filmu skutečně málo. Prim tak ve finále hraje především to, jak se nezodpovědný člověk jako Lavi musí starat o svého osmiletého syna. Nebo je to spíš naopak? Tahle linka dle očekávání nikam nevede. Lavi nevyspěje, zůstane v podstatě stejným dementem. Těžko se dá ovšem věřit tomu, že tvůrcům šlo o cokoliv jiného. Téma zodpovědnosti je ve filmu nastíněná, ve finále ovšem skutečně nikam nevede. Dá se to ovšem velmi snadno pochopit. Diváci milují Laviho takového jaký je a nějaká ta dvířka pro pokračování nejde zničit radikální přeměnou charakteru. Především i proto, že se dá skrze Laviho nadále utahovat z různých fotbalových ikon. A to nejen z Tomáše Řepky či Ladislava Vízka. Staré známé obsazení je nadále fajn, především Jakub Štáfek je jako Lavi nadále neskutečně zábavný. Jakub Prachař se vrací do role Jardy (opětovná přeměna z obličeje Jaromíra Noska v součtu vůbec adresovaná není) a vzájemné diskuze mezi Lavim a jeho manažérem nadále patří mezi jedny z nejzábavnějších momentů. Šárka Vaculíková je jako Jardova sestra a Laviho manželka Lucie nadále též velmi zábavná. Nová tváře (kromě Mirka Hanuše také Jaroslav Plesl či David Novotný) jsou ve svých úlohách velmi fajn, opět ovšem platí především to, že je většina postav stereotypních. Jakub Jenčík je poté vynikající volba pro syna Laviho a v rámci celé té linky krom humoru ve finále překvapivě funguje i cosi jako emoce. Převažuje v ní ovšem především ten nekorektní humor sázející především na to, že zhruba tak nějak takhle byste asi osmiletého kluka ´´ vychovávat ´´ neměli. Skutečně záleží na tom, co už někomu přijde moc a zda vám skutečně přijde vtipné, že někdo tlačí hlavu osmiletého chlapce do obřího poprsí či to, že osmiletý chlapec svého otce probouzí šťoucháním do hlavy gumovým penisem. Každý má hladinu humoru nastavenou tak trochu jinak, každému někdy něco přijde jako už příliš moc. Vyšehrad: Fylm má spousty vtipných gagů či vtipů, v jistých momentech je ovšem dost možná vidět, že někdo měl říct dost. Stěžejní je ovšem fakt, že něco tak nekompromisního a odvážného u nás skutečně mohlo vzniknout. Nestrhne to vizuálem, scénářem roku či čímkoliv, co by z Vyšehrad: Fylm udělalo zásadní film. Strhne to tím, že něco takového skutečně mohlo vzniknout. A i skrze tuto odvahu si Vyšehrad: Fylm svůj úspěch zaslouží.   Vyšehrad: Fylm má ve finále svými kvalitami blíže k zábavnější první polovině původního seriálu. Není to zásadní film, jde ovšem o výrazný příspěvek do rybníčku českých komedií. Nekorektní komedie (jako nekorektní humor sám) nevymírají jen u nás, i proto je nutné si každého dalšího přídavku navíc vážit. Pokud bude Vyšehrad: Fylm úspěšný (bude) a pokud to znamená, že dojde na nějaké to pokračování (velmi pravděpodobně), snad to i příště bude alespoň takto nekompromisní.... (12.04.2022) (méně) (více)