Vyšehrad: Fylm

Kamarádovi, který je fanda Laviho, jsem už někdy v listopadu slíbil, že s ním na Vyšehrad: Fylm zajdu. Musím ale dodat, že jsem seriál nesledoval - znám jen samotnou postavu. Češi fotbal milují a mají rádi i zábavu a obojí se zde mixuje velmi dobře - kino v Třinci bylo i na to, že šlo o poslední termín promítání naplněné velmi slušně a co jsem pozoroval, tak jsem se nesmál u všeho s davem. Některé vtípky na mě byly spíše trapné, ale zasmál jsem se docela dost - celkově to na české poměry komedií podle mě nebylo špatné. Mimo Laviho se své role vyplatlané pipiny skvěle zhostila herečka Šárka Vaculíková - za mě 7/10. (26.04.2022)

Filmový Vyšehrad využívá šablon rodinné komedie či sportovního dramatu, a na tomto osvědčeném půdorysu předkládá poctivě nekorektní (v tom lepším slova smyslu) řachandu, utahující si z fotbalových i čecháčkovských stereotypů. Fandové seriálu tedy budou z kina odcházet rozhodně spokojeni. Více zde. (18.04.2022)

Ambice nula, transgrese nula, smysl nula. Proto do nejde srovnávat s Boratem ani Jackass. Vyšehrad nebrojí proti konzumentarismu, stereotypům, nic doopravdy nesatirizuje - je to film se stejnými hodnotami jako jeho protagonista. Proto je jeho cesta k "nápravě" tak jalová a odráží naprostou morální impotenci - Lavi se napraví proto, že se svět přizpůsobí jeho potřebám. Snažím se to respektovat aspoň jako manifest nezájmu a obžerství - jen škoda, že to není moc vtipné. Lidi mluví o velké kadenci vtipů - mě překvapuje, jak málo jich bylo. (14.04.2022)

Jednoduchá zábava pro fandy české tvorby a Vyšehradu, nic víc ve filmu nevidím, ačkoliv se snažím. Občas fajn humor, ale neskutečně mi zážitek kazil fakt, že jednak sklouzává velmi často až k primitivnímu, fekálnímu humoru s narážkami jen na sex a ve druhé řadě to, že film kopíruje klasickou šablonu podobných “komedií”, a tedy zábavný vývoj - kolize - smutná část a happyending. Jakoby se film bál být svůj a zábavný. V porovnání se Třemi tygry musím zhodnotit, že u nich byl alespoň humor místy skvělý, ale tady to šlo často dost mimo diváka… (09.09.2022)

Roky čekání na vytoužený film oblíbeného krátkometrážního seroše, co jsem kdysi žral, je konečně u konce a Vyšehrad: Fylm skutečně přináší to, co od něj všichni čekáme. Ze začátku jsem byl malinko opařený, jelikož opravdu nemusím fekální humor, ale pak se to krásně rozjelo a já se smál, jako už velmi dlouho ne; a to hlavně proto, že čistých komedií je méně a méně a mně to dost chybí. Čistě tématicky je pro mě Vyšehrad jako dělaný a vyloženě jsem si liboval v nespočtu fotbalových referencí, které většina sálu vůbec ani nezachytila. A co je ještě větším překvapením, kvůli čemuž napaluji pětikvalt, je to, že film neskutečně dobře funguje i po emoční stránce a faktor dítěte, který jsem po zhlédnutí traileru považoval laciný a nudně předvídatelný, se proměnil v hlavní klad snímku a dokonce mě na konci dojal. Spolu se sympatickou a neotřelou Štáfkovo a Koppovo režií a nezaměnitelným stylem už úvodních i závěrečných titulků pro mě jasná pětipalba a bude to možná první český film vůbec, na který půjdu podruhé. (27.04.2022)