Všechny velké a malé bytosti

Ve světě, který je rozbouřen hodnotovým mlžením, je tento starosvětsky (ve smyslu XX. století) založený seriál vysloveně osvěžujícím pohlazením po duši. Slušnosti, dobroty a radosti ze života není nikdy dost. A ač to zní téměř kýčovitě, takoví lidé a takové životy opravdu existují. Jen se umět dívat. (06.05.2023)

V dnešní době, kdy jsme v permanentním stresu, kdy se na nás hrnou zlé zprávy ze všech stran, není nic lepšího než zrelaxovat u dobrého seriálu. U seriálu, kdy jak lidé tak zvířata mají své místo na zemi. Mě uklidňuje ten pokoj, který z tohoto seriálu čiší. Nikdy jsem neměl zvíře, nemám k nim vztah, ale tento snímek mě k nim přitahuje. (27.02.2022)

Někdy ve dvanácti mi mamá podstrčila Herriota a já se bavil. Dneska už by mi to nejspíš moc neřeklo, ale tenhle seriál stál za oprášení vzpomínek. Parádní atmosféra a krajina. Většina postav super obsazená, jen paní Hallovou jsem si představoval starši a takovou rustikálně mateřskou. Nicméně to by nešlo rozjet ty romantické linie, kterými se seriál od knih liší. Jako adaptace to ovšem ducha původních knih vystihuje parádně. (03.10.2022)

Seriál je hřejivý a konejšivý jako ty krásné pletené kousky, které v něm protagonisté nosí (smekám před pletařkami – vzory, barvy i provedení jsou na nejvyšší úrovni). Ačkoli je v seriálu válka za dveřmi, lidé umírají, zvířata se trápí – vše je podané milým starosvětským způsobem. Lidé se o sebe starají a často si pomáhají. Vědí, jak se chovat správně a většinou se tak i chovají. Mají k sobě vzájemně úctu a sami dodržují pevné zásady. Je to hezký, nikdy neexistující svět. Nikdy lidé k sobě nebyli tak zdvořilí a nikdy tak upravení, zvlášť, když jdou ze chlíva. Ale je hezké ponořit se do tohoto pohádkového světa a příjemně se do něj zachumlat. SHRNUTÍ: Stará dobrá venkovská Anglie ze snu. (16.05.2023)

Seriál, který mě vyloženě hladí na duši. Kdysi jsem viděla jeho starší verzi, na jejímž základě jsem si násedledně přečetla i původní Herriotovo dílko. Toto nové zpracování mě do sebe vtáhlo možná i o to více, že už jsem o pár desítek let starší a dívám se na něj už s jinou životní zkušeností, jinýma očima... Ne, nedělám si iluze o oné době ani místě, ale přála bych si v tom seriálu aspoň pár dní pobýt, snad kvůli té náladě, lidské sounáležitosti, géniu loci... Kdo ví... Rozhodně to není ztráta času, spíše naopak, může to člověku v nelehké době dodat aspoň trochu naděje, že i v těžkých dobách spolu lidé mohli nějak vycházet, ač jsem si vědoma, že Herriot se ve svém díle zaměřuje v lidech více na to dobré než to špatné). (04.09.2024)