Sanatorium na věčnosti

Pro mě osobně možná i o něco "přehlednější" než Schulzova knižní předloha, kterou tedy vřele doporučuji :-) Ovšem trochu se tu vytratil ten do absurdna dovedený subjektivní, ale tak kouzelný a mnohému jeho vlastní fantazie z doby dospívání asociující pohled. Z hlediska fantaskních obrazů hody - samozřejmě, že knížka je ještě o pár úrovní výš, ale domnívám se, že tenhle snímek je pro seznámení s avantgardním světem Bruna Schulze i o něco vhodnější. (19.02.2007)

Hlavní hrdina Jozef přijíždí vlakem plným panoptikálních postav do polorozpadlého sanatoria navštívit svého domněle mrtvého otce. Sny se začínají střetávat s realitou, věci se chovají jinak, než by měly a místa se stávají povědomými, známými. Zavládá bezčasí, biedermeier se kříží s rokokem a alžbětínskou dobou, Napoleon stojí vedle Garibaldiho v muzeu voskových figurín, které ale působí znepokojivě (ne)živoucím dojmem. Kolonialismus žije v symbióze s židostvím i západní katolickou kulturou. Dekadentní hojnost zlata, drahých látek a jídla, jak si ho možná zkresleně z dětství pamatuje Jozef, střídá těsně před jeho odchodem na onen svět ošuntělá realita života v ghetu, mršin, rozkladu a židovských pogromů. (08.01.2012)

- ,,Viete o tom, že váš sen bol nesmierne kritizovaný na najvyšších miestach?"                                                                           - ,,Nezodpovedám za svoje sny..."  . . .   Podivný to kúsok plný fantázie, surrealizmu, mysterióznej až hororovej atmosféry, historického nádychu i občas absurdného humoru. Vlastne dosť podobných kúskov som už videl z československej tvorby, ale nie každý mi úplne rovnako sadol. Tu ma film po veľmi temnom úvode začal cekom baviť, až som si v polovici hovoril, že je to úžasné a fascinujúce... aby som sa v poslednej polhodine začal trochu núdiť a posledných 15 minút pred koncom som sa pristihol, že myslím na všeličo iné, než film. Sanatórium na večnosti či dobrodružná cesta muža s hasičskou prilbicou (neskôr s cylindrom a do tretice s policajnou čapicou :-)), krajinou plnou morbídnych zákutí, do ktorej sa vchádza cestou popod posteľ, a absurdných postavičiek všetkého druhu, ma oslovila, ale hluché miesta a dlhá stopáž mi v celkovom dojme zrazili hodnotenie na tri hviezdičky. (60%) (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) (09.01.2019)

Sanatorium pod přesýpacími hodinami (originální název) je hodně halucinační a trochu únavný film s krásnou hudbou o věčném hledání otce a o časových smyčkách. Rekvizity jsou: secese, polorozpadlé budovy, zbožní a kšeftující židé, tajemné ženy, všudypřítomná mlha, oživlé loutky/lidé zmrazení v čase. Hasovi lze vytknout poněkud akademický přístup ke zcela neakademickým věcem (vždy jsem u něj vzhledem k fantastičnosti námětů zklamán poměry principů neotřelosti a klišé, případně buřitelství (blasfémie) a pietnosti (legitimismu): převažují druhé z nich. V Sanatoriu jde často o přiznanou studiovku, hlavní hrdina mi připomněl Dočolomanského a celé to je trochu na hlavu postavený a vážnější Tajemný hrad v Karpatech. Jinak nesmírně proměnlivá, pestrá, poctivě promyšlená podívaná, vloženou informací mnohonásobně převyšující jakéhokoliv současného sběratele věci zvané Oscar© – za zcela samozřejmou nepředvídatelnost coby vrozenou vlastnost dobrého Evropského filmu dávám čtvrtou *. Doporučuji nezkoušet Sanatorium zhlédnout při únavě anebo v podvečer, snění se pak může křížit… (13.11.2010)

Téměř celý film se odehrává v jakémsi transcedentním čase, ve kterém se hlavní hrdina setkává s oživlými postavami minulosti. Do toho je pouze pár prostřihů na aktuální filmový čas. Snímku nelze upřít výbornou výtvarnou stylizaci mizanscény, vědomou kompozici dlouhých záběrů podporujících spiritualitu celého výjevu a působivou ponurou atmosféru vygradovanou v závěru. S koukatelnosti po stránce dějové je to však horší, neboť při sledování díla se předpokládá aspoň minimální empatie s polským vědomím, což se rozhodně nemusí podařit. Je to však pořád o něco lepší než podobně stavěný Wajdův film Veselka (1973), ve kterém se divák orientuje jaště hůře než v tomto případě. (14.02.2008)