Režie:
Cristina GroșanScénář:
Klára VlasákováKamera:
Márk GyőriHudba:
Jonatán PastirčákHrají:
Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hof, Jana Plodková, Petra Bučková (více)Obsahy(1)
Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Běžná selhání od Cristiny Grosan podle scénáře Kláry Vlasákové v produkci Marka Nováka je dramaturgicky – s chirurgickou přesností – výborně vystavěný scénář/film. Několik povídek s ženskými protagonistkami sofistikovaně propojených v souvislosti s blížícím se koncem světa. Rodičovství, ztráta, vyrovnávání se s bolestí a se svou jinakostí. Připomnělo mi to Calls od Apple TV – "když se hroutí svět, vidíš na obloze polární záři". Polární záře nad Prahou se povedla. Celé se to povedlo. Gratuluju! ()
Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně. ()
V jádru jednoduchý film, který ale svou strnulostí a jednoduchostí nechává jen udivovat. Tři osudy propletené dohromady, které se mohou stát každému na pozadí bizarní apokalypsy. To je asi linka, která mi přišla zbytečně moc pro onen film, ale bylo to už jen vedlejší věc. Opravdová lehkost toho, jak je nám příběh prezentován s onou každodenností a běžnou motivací a pády lidí je v něčem zarážející. Ve zcela pozitivním smyslu. Dost jsem v tom dokázal číst, ale konec, který byl asi nejdůležitější jsem tolik prohlídnout nedokázal. ()
Veľmi vydarená festivalovka, ktorá naberá body najmä za zasadenie do (u nás) neobvyklého žánru. Pokiaľ očakávate Emmerichovskú deštrukciu alebo Von Trierovskú vyhrotenosť, budete sklamaní. Pokiaľ sa ale naladíte na správnu civilnú vlnu, čaká vás veľmi príjemné prekvapenie. Nie úplne dovarené, no dostatočne zaujímavé a podnetné, aby ste ním vyplnili svoj čas. 7/10 ()
Sledujeme jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktorých príbehy sa v istom momente pretnú. Rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan pracuje s témou straty a smútku, inakosti a sebaspoznávania, ako aj s pochybnosťami o rodičovstve a svojom mieste v odmietavej spoločnosti, zatiaľ čo vonku to začína vyzerať na koniec sveta. Pastelovo-neónová farebnosť, futuristická architektúra a akási odľudštenosť sálajúca z okolia, dodáva na tej správnej atmosfére. Potešilo. [Febiofest, 2023] ()
Galerie (24)
Zajímavosti (4)
- Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
- Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)
- Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 10 milionů korun. (SONY_)
Reklama