De Oost

"A jéje, zase se tu někdo bude vypořádávat se svou kolonialistickou minulostí, sypat si popel na hlavu a lézt do zadku novodobým komoušům", říkal jsem si zhnuseně, když se mi tenhle film dostal do rukou. Ale musím objektivně říct, že Holanďani se se svým 70 let starým válečným "traumatem" vypořádali taktéž objektivně, se ctí, mužně, syrově, bez zbytečného patosu. Skepticky jsem očekával pravdoláskařské melodrama a nedůstojné sebemrskačství, ale namísto toho jsem dostal víceméně realistický, uvěřitelný a i přes svou nadprůměrnou stopáž záživný a výpravný válečný velkofilm (aspoň na holandské poměry). A nečekaný závěr mi na pár vteřin vyrazil dech, to jsem věru nečekal, bravo. P.S.: A přiznávám, že scénu s japonskými vojáky jsem nepochopil. Copak oni v Indonésii (snad dočasně?) zůstávali i po své porážce ve druhé světové, paralelně s Holanďany? (16.10.2021)

Naprosto ultimátní záležitost! Opět děkuji kamarádovi desade za titulky! Nizozemci nám naservírovali krutopřísné poválečné drama, z doby kdy velmoci v Asii měly mylnou představu, že po odchodu Japonců se zase vrátí do svých kolonií ke svým ziskům. Je jen otázkou, zda kdyby postupovaly jinak by to s koloniemi dopadlo tak jak dopadlo. Všeobecně se dá říci, že s odchodem Evropanů a napíšu to ještě tvrději - s odchodem bílého muže, leckde zavládl na dlouhá léta jen šílený bordel. A ten trvá leckde dodnes. V to počítám i země kde zvítězil komunismus, diktátorský režim, nebo militantní formy islámu. Problém byl v tom, že se tam běloši leckdy k místním chovali opravdu na pěst. V tomto filmu je v celku jasně odvyprávěno, že se tak dělo i po ,,osvobození''  po druhé světové válce. A čím více se koloniální  državy hroutily, tím brutálnější byla agrese proti vzpurnému domorodému obyvatelstvu ve snaze jej zastrašit. Ale násilí plodí jen násilí a tak konflikt eskaloval. Okupace Holandské východní Indie (Indonésie) trvala až do roku 1949, kdy Holanďané definitivně odešli. Do tohoto poválečného času přijíždí do tropického ráje vojín holandské pěchoty Johan De Vries. Má trochu obavy, že se k boji vůbec nedostane a že půjde jen o nudné patrolování mezi prostými domorodými vesnicemi.  Vyjukaný mladík si pozvolna osvojuje umění vydržet v tropickém dusnu ve vojenském táboře, kde se začíná nudit. Vše se změní, když se dostane ke zvláštnímu chlapíkovi, který byl za války cvičen u britských komand SAS. S ním už je to jen krůček ke speciální jednotce, která jde opravdu tvrdě po povstalcích co v noci přepadají vojenské tábory, nebo vojáky v džungli. Prvotní nadšení však časem začnou nahrazovat pochyby, zda represe a vůbec další působení Holanďanů v této oblasti má nějaký smysl. S každou další vypálenou vesnicí je i on spalován vnitřními pochybami, které nakonec vyústí v závěrečné drama... Nizozemci natočili parádní film bohužel opět se vezoucí na vlně dnešního sebemrskačství a omlouvání se za koloniální hříchy (byť zde je to jistě trochu na místě). Ačkoliv je divné, že to film natočil právě v této době, je natočen skvěle a užíval jsem si každou minutu. Herecké výkony hlavních hrdinů byly super, super byla i dobová výstroj a krásné lokace!  A parádní byla i ta zvláštní hudba provázející celý film. Dávám za 5 cigaret Highway. * * * * * (29.09.2021)

Johan chce odčinit ostudu, kterou na jeho rodinu uvalil otec spolupracujíc za války s nacisty tím, že se nechá naverbovat do nizozemské armády, aby pro svou vlast bojoval v daleké Indonésii a znovu tak dobyl ztracenou kolonii. Zpočátku se zdá, že z něj bude chladnokrevný zabiják, ale brzy zjistí, že někteří jeho spolubojovníci jsou ještě horší než on a to se mu přestává líbit. Silný film se zdánlivě šokujícím závěrem. (19.09.2022)

Dobre to vystihol Necrotongue. Holanďanov poznám ako národ ktorý tvrdo pracuje sú výborní obchodníci a užívajú si život. Históriu mám ako hobby ale kapitola Holandská Východná India po WWII mi buď vypadla, alebo je šikovne zahmlená. A to teda bol šok. Krajinu tulipánov ktorú urobil Adolf z chodu za 5 dní, SS Netherlands divízie, 70 % židov skončilo, udavačov platených kolaborantskou vládou neúrekom, odboja ako šafránu o ktorom sa nakrúca jeden film za druhým. A po vojne títo zmrdi používali praktiky SS v Holandskej Východnej Indii vrátane preživšieho Mojšeho, ktorý prežil Holocaust a ktorému opica na ražni nie je kóšer. A neskončilo to v 1948, zbrane nahradilo ekonomické rabovanie, v ´70 rokoch sa mastili s Molukmi a následoval ich terorizmus v Holandsku. Jim Taihuttu  odkryl tabu najliberálnejšej krajiny Európy (a asi aj sveta). (22.10.2021)

Vždycky, když sleduji filmy o tom, jak se Evropané snažili udržet si své asijské kolonie, vzpomenu si na výsledek norimberského tribunálu. To, co se dělo v Nizozemské Východní Indii a ve Francouzské Indočíně, mi totiž silně připomíná činnost německých Einsatzkommand a Dirlewangerových řezníků. Ale když dojde na ztrátu vlivu, všechny prostředky se hodí. Francouzi například neváhali nasadit proti Vietminhu v rámci Cizinecké legie i někdejší příslušníky SS. Japonci sice páchali na dobytých územích strašná zvěrstva, zároveň ale ukázali místním, že je možné "bílé ďábly" porazit, a paradoxně tak položili základy budoucího boje za sebeurčení. Film byl podle mého subjektivního názoru natočen velmi dobře, tvůrci výborně zachytili atmosféru končících čtyřicátých a počátku padesátých let v budoucí Indonésii, nebáli se drastických záběrů (že, pane Marhoule?) a zpočátku vražedně vyhlížející stopáže jsem si nakonec ani nevšiml. Velká spokojenost. P.S. Přes výše uvedené ochotně plivnu na každého Holanďana, který před fotbalovým zápasem poklekne. (06.10.2021)