Zbožňovaný

Tak tady jsem asi narozdíl od většiny viděl opět úplně jiný film, To vám povim , kdyby to bylo z Dánska nebo Polska , to by tu bylo 5hvězd. Ale protože je to z naší filmografie , tak to pěkně zdrbneme a zdrchneme. No bavili jsme se s paní takřka celou dobu , tak panu Kolečkovi tu 1 hvězdu navrch přihodim , když to tu má takovýhle nesmyslně tragický rejting. Objektivně za 4. A Švihák lázeňský mi ještě pak chvilku v kebuli rezonoval. (10.03.2022)

Ne úplně potřebná komedie, která vlastně pořádně ani neví, jestli komedii chce být. Langmajer s Hřebíčkovou nesmí chybět, ani kdyby se točil remake O pejskovi a kočičce - Bartoška s Kronerovou v pořádku (to jsou prostě herci) – zbytečný Kozub (když nevíš kudy, strč tam Štěpána, ať ti udělá blbečka) - Chýlková vynikající (držák filmu) – a nekomplikovaný Kolečko, jehož prvotní plány se, jak už si poslední dobou zvykáme, mění v UHO…………a nebo to je možná znojemská. (27.06.2024)

Říkal jsem si, že když to točil scénárista legendárního seriálu MOST!, že by to nemusela být taková hrůza. Jak já byl naivní. Zbožňovaný je ta nejtypičtější česká jakoby komedie. Příběh je šíleně nezáživný, stopáž se díky tomu zdá nekonečná, nefunguje zde téměř nic, scénář je jedna velká katastrofa. Humorné scény bych napočítal na prstech jedné ruky, a i těch několik málo prakticky ani nestojí za řeč. Drama se udávalo tak maximálně v mé hlavě, zda tu hrůzu vypnout, nebo se dál nechat mučit až do konce v naději, že to bude lepší. Nebylo. Bavil mě Jiří Langmajer, který celý film v podstatě zachraňuje, ale to je asi tak všechno. Hodina a půl čistého utrpení. Tohle se Petru Kolečkovi opravdu nepovedlo. 1/10. (16.03.2023)

Míň toxické než jiné filmy Petra Kolečka. Zdrojem humoru zde není znásilnění, ale „jen“ vyjadřování člověka po mrtvici nebo to, že „ženský neuměj couvat“. Navíc nechybí náznak mravního ponaučení. Nevěrník je potrestán imobilitou, afázií a univerzální hnědou omáčkou. Jinému nedospěle jednajícímu muži, jehož zájmy začínají u hulení a končí u aut, je na druhou stranu odpuštěno bez toho, aby na svém chování cokoli změnil. Ženy pak v závěru smířeně přijímají, že všichni chlapi dělají stejné chyby, a vracejí se buď k lahvi tvrdého alkoholu, nebo k vaření a pečení (slibný motiv pozdní ženské emancipace rozveden není). Nic víc než kefírovou buchtu a nadívané kuře ostatně Kolečkovi hrdinové ke štěstí nepotřebují. Strukturou to připomíná pásmo situačních scének s předvídatelnými pointami, jejichž přítomnost ve vyprávění často opodstatňuje jen možnost dát některému z herců prostor k jeho kreacím (pomalu se bojím jít na český film, aby na mě nevyskočil Kozub, nehodící se do většiny rolí, do nichž je obsazován). Když se nicméně vyprávění těkající mezi půltuctem postav zaměří na Zuzanu Kronerovou, která jako vždy hraje naplno a jako jediná své podváděné manželce dokáže dodat jistou věrohodnost, dokonce to ani nebolí sledovat. Jen bych se rád dožil toho, že autoři českých romantických komedií přijdou s konfliktem spočívajícím v něčem jiném než je mimomanželský poměr, ženská hysterie nebo neschopnost postav říkat si věci na rovinu. 40% (24.09.2021)

Je až neuvěřitelné, kolik děje dovede zahrát jen několik dobře vybraných herců. Zaujal mě i výběr 3 generací žen jedné rodiny, které do sebe typově naprosto zapadly. Úžasný herecký výkon podala ve své záporné roli paní Chýlková, které je mi nakonec až líto, protože v očích diváků jí takto dokonale zahranou sobeckou mrchu už nikdy nikdo neodpáře. Věřím, že si roli užila. Děkuji tvůrcům za pěkný zážitek a happy end. (25.10.2021)