Howlův kráčející hrad

Japonský maestro animace Mayao Miyataki se s Zámkem v oblacích znovu ponořil do své prostorné a živé představivosti, která se odlišuje od asijského folklóru. Vstupujeme tak do evropského pohádkového světa obydleného čarodějnicemi a čaroději. Neúnavný příval nápadů a vynálezů potěší všechny od dětí až po dospělé. I když se jedná o adaptaci románů Diany Wynne Jonesové, režisérova animace zůstává věrná rukopisu a příběh se odehrává na konci 19. století kdesi v Evropě a částečně v britském přístavním městečku, takže stále tam bude pocit, že jde o jakousi západní pohádku s prvky Disneyho stylu. Zámek je středem filmu a je jakousi směsicí Monthy Pythonů s Hieronymus Boschem. Přestože se film kvůli adaptaci jiného příběhu nevyrovná originálním filmům jako je Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke, tak stejně nabízí zábavu plnou údivu a šarmu. (09.02.2011)

Ve své první polovině velice vtipný snímek, který svými šílenými, leč originálními nápady zaručeně rozesměje a okouzlí. Celou dobu se tak divák veze na vlně pohody, uklidňující hudby či setkávání se s novými postavami v čele s němým, nýbrž neuvěřitelně kouzelným Tuřínem. Nelze opomenout jednoho z hlavních hrdinů, kterým je Calicifer, jenž v mnoha ohledech připomíná západní produkci animovaných filmů, ovšem v žádné scéně na druhý konec zeměkoule nijak výrazně nesklouzne. Co jest hlavním prvkem Zámku v oblacích je práce s postavami, a to ve způsobu jakým je divák schopen je vnímat. Záporné postavy se v jednu chvíli zdají být odpudivé, nehostinné a nepříjemné, ovšem Miyazaki podle šablony rozhodně nejede, a tak se divák nemůže připravit na určité zvraty či přerody právě záporných či kladných postav do svých protipólů. Kouzlo filmu podtrhuje opět fenomenální Džó Hisaiši a jeho orchestr, který silně ovlivňuje emoční složku v samotném klimaxu, který bohužel spadá do naivity a klišé více, než bych u Miyazakiho čekal. [85%] | Kino (29.01.2017)

To, čeho si na tomhle filmu cením, je jeho NEPŘEDVÍDATELNOST. Miyazaki úplně nabourává ten zažitý stereotyp při vyprávění pohádek, či fantasy příběhů – nemáte šanci odhadnout, co se stane v příštích minutách, jste pořád překvapováni, rozdíly mezi zápornými a kladnými postavami se tu stírají (ta, která je zezačátku stělesněním zla, se může stát dobrou kamarádkou) a to vše se děje, aniž by logika kulhala na obě nohy. Navíc Miyazaki je jako malé dítě, obdaření bujnou fantazií, které před sebou hrne jeden obskurní nápad za druhým. Snoubí se tu klasický pohádkový svět s industriálním věkem páry, klasický svět magie s šílenými válečnými mechanismy. Divákovy smysly jsou tak zahlceny, že výsledný dojem někdy balancuje na hranici přeplácanosti (což je moje jediná výtka). (16.02.2012)

Ano, příběh je možná trochu méně přehledný a trochu více překombinovaný a může se zdát poněkud delší, ale to není nic, co by dokázalo otřást jedním pro mě nejdůležitějším faktem. A tím je ta bezbřehá fantazie a dobrodružství, které mě vždycky tak pohltí, že mám chuť být zase dítě a dalo by se říct, že jako dítě si ten film prožiju. O to mi jde u Miyazakiho především - až potom je vizuální úchvatnost nebo počet nových vychytávek - a to se mu především dobře daří. Zatím s každým jeho filmem, co jsem viděla. A teď již dost bylo sentimentu. Zámek v oblacích i na Miyazakiho poměry umí zase něčím zajímavým překvapit, například si nepamatuju, že bych kdy viděla film pro děti, kde hlavní hrdinkou je stará babka, co sem tam slušně zahlásí. Pak taky bezkonkureční ohňodémon co neutrpěl ani předabováním do angličtiny a krásná hudba to dorazí. Oou, až tenhle pramen vyschne, to bude černý den! (21.03.2012)

Filmy od Miyazakiho Vás chytnou za ruku a vezmou na kouzelnou procházku neuvěřitelným krajem. On je prostě tutovka. Opět jsem nestačila zírat nad tím množstvím fantazie, která nemá hranice a překrásnou hudbou. Příběh zde byl možná ještě víc poutavý než v Cestě do fantazie, přesto za ní jako celek trošku zaostává. Chybí mi tu ještě půlka lžičky roztomilosti. I tak je to nesmírně skutečné...necelých 5*. (05.09.2011)