Howlův kráčející hrad

V mnoha filmech lze najít nějakou větu, která se perfektně hodí pro ohodnocení daného díla a ani Hauru no ugoku shiro není výjimkou. V tomto animovaném snímku známého Hayaa Miyazakiho se do podobného hodnocení pouští rovnou hlavní postava, a musím přiznat že neskutečně trefným způsobem. Říkají tomu zámek, ale uvnitř je to jen hromada šrotu. Nemám co dodat. (07.12.2008)

Nejromantičtější výtvor Mistrovy fantazie. Zahoďte měřítka kvality, protože tady se létá nad horami, dveře se otvírají do čtyř různých prostorů, všichni hlavní hrdinové mění svá vzezření a pro kouzla se nejde daleko. A svět animovaného filmu je k mé nezměrné radosti zase o jeden malý poklad bohatší. (07.12.2008)

Jak jsme u Miyazakiho zvyklí, velmi neobvyklý příběh s překrásnými animacemi a bezbřehou fantazií. Howl je velice zajímavá postava, kterou objevujete krok za krokem, chvíli se o něj bojíte, pak vás zase štve a přitom mu ani chvíli nepřestanete fandit. Sophie je zase děvče, které najde svůj smysl života, lásku a objeví v sobě neobyčejnou vnitřní sílu. Možná mám pro Miyazakiho příběhy slabost, takže méně jak 5* nemohu dát. (28.10.2005)

Neskutečně podmanivé. Mistři z Pixaru a pánové z Dreamworks prominou, ale na tohohle japonského šedivého "dědečka" prostě nemají... Nádherný, originalitou a fantazií přímo překypující příběh, který je plný zvratů, milých i nepříjemných postav, magie v tom nejlepším slova smyslu... tohle všechno a mnohem víc najdete v tomto pravděpodobně (a pokud je to pravda tak bohužel) posledním drahokamu pana Hayao Miyazakiho. Mohl bych se zde donekonečna rozplývat nad jeho nápady, dech beroucími scénami a animacemi, velebit nápad postavit do kontrastu svět kouzel, ďábelských válečných strojů a romantické kulisy středoevropské monarchie konce devatenáctého století. Ale dokud sami neuvidíte... Jediné s čím bych si dovolil nebýt plně spokojen je závěr, kde japonský pohádkář už tradičně nezapřel měkké srdce. To je však jen drobná skvrnka na jinak zářivém štítu Howlova kráčejícího zámku. 90% (26.08.2006)

Přechod od steampunkové pohádky do filozofického dobrodružství plného nejrůznějších metafor byl tak hladký, že jsem si ho vlastně ani nevšiml a bavil jsem se od začátku až do konce, ačkoliv jsem tedy zejména ve finále občas tápal, co se právě děje. Že je Mijazakiho fantazie obdivuhodná, jsem už určitě několikrát napsal, ale klidně to napíšu zase. Krásný film s krásnou hlavní myšlenkou. (14.10.2023)