Ghost in the Shell 2: Innocence

Po úchvatném prvním díle studená sprcha. Innocence má s Kôkaku Kidôtai 1995 společných pár postav a universum, kde je hranice mezi člověkem, kyborgem a UI velmi tenká. Ale tím veškerá podobnost končí. Atmosféru prvního dílu připomíná jen hudební motiv, který ale tentokrát nezapůsobí zdaleka tak silně. Příběh je neskutečně ukecaný, plný filosoficko-poetických odkazů, které často vyzní jako hromada žvástů. Tentokrát sledujeme spíše detektivní vyšetřování, které mi nepřipadalo zajímavé a díky zmiňované hromadě keců, bylo i zdlouhavé. Výrazně se změnila animace, resp. někdo může kombinaci 3D animace s klasickým 2D anime považovat za upgrade, ale mě to přišlo zbytečně samoúčelné, místy onanistické a často i rušivé. Pokud jste neviděli první díl, budete nejspíš zmatení odkazy na majora, které vygradují ke konci filmu. Tzn. bylo by dobré nejdřív zkouknout Kôkaku Kidôtai (1995). A pokud už půjdete i do Innocence, snižte svá očekávání, ušetříte si zklamání z toho, že se zázrak č. 2 nekoná. A na závěr rada. Střezte se všech ripů, které nejsou namluveny v originále...resp. já si nevšimnul, že můžu přepnout zvukovou stopu a viděl jsem Innocence v italštině. Děs běs...je v tom opravdu obrovský rozdíl a to i když ani jeden z jazyků neumíte. (01.04.2017)

Puvodni Ghost in the Shell pro me bylo tezke zklamani, ale... WoW! Tohle je uplne jina liga, neco tak dechberouciho jsem uz dlouho nevidel, prvni 2 tretiny jsem vubec nestihal absorbovat vsechny ty davky dokonalosti, ktere vam jsou nezastavitelne pumpovany do vsech smyslu. Vase oci budou slzet stestim nad tou vizualni nadherou, usi budou krvacet blahem diky hudbe Kenji Kawaie, na ktereho si budu muset vic posvitit, protoze uz je to nekolikaty film ve kterem me dostal a vas mozek si pochutna na skvelem pribehu, ktery jde skutecne do hloubky a je prospikovan filozofickymi uvahami a citaty. Ale hlavne ta atmosfera vam neda vydechnout, to je tak lahudkovy cyber-noir, tohle je moderni verze Blade Runnera v anime forme. Ano, posledni tretina uz kapku dojizdi a prave z Blade Runnera tohle dilo hodne cerpa, ale nebudu se za to zlobit, kdyz je BR jeden z mych nejoblibenejsich filmu vsech dob. Proste me to totalne rozsekalo, nejsilnejsi filmovy zazitek za posledni minimalne rok. 10/10 (12.06.2012)

O dost víc filosoficky zabarvených citátů, krásná animace (i když bych to 3D hned měnil za staré dobré dva rozměry) a opět zajímavá hudba. Ghost in the shell 2 už mi tak nevyrazilo dech jako první díl. Není tu vlastně nic moc zcela nového (nepočítám-li tunu geniálního designu a neotřelých záběrů), a chce se mi trochu napsat, že se jedná jen o kvantum na první pohled/poslech nepochopitelných filosofických myšlenek, které obalily jinak celkem primitivní děj. Ale to je podobné jako řešit tohle například u Aronofskyho Fontány. Někomu se to líbí a někomu ne. Jednoduchost obalená v postmoderním nerozluštitelném mišmaši. Ale i přesto, že je mi podobný přístup proti srsti, okouzlení z vizuálně našlapaného světa budoucnosti mi dalo zapomenout na drobné nedostatky. (01.11.2007)

Tak nějak nevím.... Ghost in the Shell první film i Stand Alone Complex seriál se velmi líbily, ale z Innocence jsem mírně zmatený... Na úžasné vizuální stránce se shodneme všichni. Příběh je klasický, Sekce 9 vyšetřuje další zločin. Co mi ovšem nesedlo, byly dialogy - a nebylo to tím, že bych nestíhal japonštinu nebo angličtinu, titulky byly české. Totiž, jak spolu postavy rozmlouvají, tak každou chvíli citují někoho moudrého (Buddha, Descartes, aj.), takhle přeci normální rozhovor normálních lidí/ kyborgů nevypadá. Budu to muset vidět ještě jednou, a pak se rozhodnout, jestli je to natolik intelektuální a filosofické a já to nepobral, nebo jestli to je jen namachrovaná onanie v počtu citací za minutu. (07.11.2004)

Druhý díl kyberpunkového anime se noří hlouběji do sebe sama. Úchvatné vizuální zpracování je doplněno příběhem, který můžou natočit (a pochopit) jen japonci samotní. Totální záplava nepochopitelných dialogů a citátů od lidí, které snad nikdo nezná, působí tak strhujícím dojmem, že nebudete moci dělat nic jiného než prostě dojít na konec. A i když dílo scela určitě nepochopíte (stejně jako já), nesmazatelně se vám zapíše pod kůži jako málo co. Prostě japonci umí. (25.02.2006)