Ghost in the Shell 2: Innocence

S GITS 2 mám stejný problém jako s jedničkou. Je to film, který si plně zaslouží 5*, ale já je prostě dát nemůžu, protože je tam ne mě prostě moc filozofie, moc citací a normální člověk se v tom podle mě nedokáže zorientovat. A přitom samotný příběh je sám o sobě natolik zajímavý, že by byl velice zajímavý i bez těch hlubokomyslných rozprav, ve kterých se citují filozofové v každé druhé větě. Na druhou stranu by možná film trochu ztratil svoje kouzlo, protože, když jsem si dialogy zastavoval a trochu o nich přemýšlel, najednou mi dávaly smysl, ale to pak filmu trochu zchází spád. Animace je samozřejmě působivá, o tom nemůže být pochyb. Některé scény jsou opravdu dechberoucí. A když začnou zpívat ty dětské sbory, tak je to taky zážitek. (10.11.2005)

Můžu jen papouškovat, že se jedná o skutečně brilantní anime po audiovizuální stránce. Vše, co fungovalo v prvním díle, platí i zde. Originální námět cyberpunkového směru se silně pochmurnou až "bladerunnerovskou" atmosférou. Přibylo akčních pasáží (což není vůbec na škodu). Pro mě se stává Innocence dalším dílem série, který budu muset v budoucnu oprášit, protože ho zřejmě nedokáži plně ocenit. Časté prokládání dialogů citáty mě obzvlášt ke konci filmu štvalo. Ovšem stále považuji Innocence za silně nadpůměrný anime film. OST opět výborný! (16.07.2012)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)

Dva kyborgové ze sekce devět si začnou hrát na kolegy z americké jednotky Blade Runnerů, nahánět androidy a utápět se v odkazu minulosti (rozuměj v odkazu prvního dílu), kdy se snaží skloubit de facto béčkový příběh (kde je samo vyšetřování nechutně zjednodušené ve stylu nejdřív palba, potom hovor) s nadměrnou porcí citátů a "chytrých" myšlenek, přitom základní myšlenka je vlastně skoro stejná, jako u prvního dílu a zpracování ani atmosféra jejich kvalit nedosahují. Pořád je to ale hodně povedená záležitost, dokonce ani cgi hrátky v animaci mi nijak nevadili a při některých přeletech kamery to nevypadalo špatně, ale děj, hudba i všechno ostatní je jednoduše stupeň horší, než by bylo potřeba, což platí i pro celek a nespasí to ani smutné oči přítomné fenky (to prosím není žádný divnojinotaj, prostě myslím normální samici od psa), teskně hledící do divákových očí. (06.03.2014)

Po devíti letech od prvního dílu je pochopitelný posun ve stylu animace, ale rozhodně se nejedná o krok vpřed, obzvlášť pasáže, ve kterých se objevují zdánlivě plastické, uhlazené 3D obrazy, působí velmi neesteticky, dětinsky a druhý díl tím v některých momentech ztrácí tu nesmírně vtahující a přitahující atmosféru, kterou si Ghost in the Shell dokázal udržet po celou dobu a jeho mnohem syrovější kresba na tom měla zásadní podíl. (15.02.2014)